Od New Jersey ke Krakovu: začátek víc než pouze změny místa
Barbara Olpinski pochází z New Jersey, ale od doby, kdy se před pěti lety s manželem Marianem, rodákem z Polska, přestěhovali do Evropy, se její život výrazně změnil. Často tráví čas prozkoumáváním polských stezek a starých kostelů, které se rozprostírají v okolí Beskyd. Když nechodí na túry, většinou objevují okolní krajinu autem. Nedávno se jim podařilo přejít hranice tří zemí během jednoho dne – začali v Rumunsku na snídani, zastavili se v Maďarsku, na večeři zase na Slovensku a nakonec se vrátili do Polska.
Radost z objevování a životní změny
Barbara s manželem Marianem, kteří jsou manželé od roku 2009, původně žili v Chicagu, kde plánovali setrvat. „Celou dobu jsem si myslela, že zde strávím zbytek života,“ říká. Marian pracoval jako pediatr a mnoho let získával americké občanství a lékařskou způsobilost. Jejich první setkání proběhlo v roce 2003 po shodě předků v databázi Ellis Island, když se poprvé setkali osobně. Marian v té době ještě žil v Polsku a začal jezdit do USA, aby se setkal s Barborou, která se starala o domácí péči. Říká, že se staral o malé dítě, zatímco Barbara pečovala o starší generaci.
Období stabilního života a přípravy na změnu
V roce 2008 Marian nastoupil do rezidenčního programu ve středisku v St. Louis, kam se později přestěhovali, než v roce 2011 přesídlili do Chicaga. Barbara vzpomíná na první návštěvu Polska v raných letech a na to, jak ji okouzlila barevnost krajiny. „V USA jsem vyrůstala s představou, že Polsko je jen o staré válečné filmové záběry,“ říká. Pozorovala však, že ve skutečnosti zde rostou stromy jako všude jinde, a ne jen v černobílé kombinaci.
Rekonstrukce života v nové zemi
V roce 2018, po úmrtí Marianovy matky, koupili rekreační dům v malebné vesnici Wapienne, asi dvě hodiny východně od Krakova. Původně mělo sloužit jako místo setkání rodiny a přátel, nikoli trvalé bydliště. Marian však prožíval vyhoření v práci a zdravotní potíže, a uvědomil si, že nechce strávit zbytek života v Chicagu. Společně začali zvažovat možnosti přesunu do jiných zemí, například Ekvádoru nebo Kostariky, kde se jejich přátelé již přestěhovali.
Rozhodnutí změnit životní směr
V roce 2020, když se blížil konec pronájmu jejich domu v Chicagu, začali uvažovat, co dál. „Řekli jsme si, že máme dům v Polsku, takže se tam přesuneme,“ vzpomíná Barbara. Převáželi většinu svých věcí do skladů a do Polska odcestovali na dočasnou dobu, kterou původně plánovali jen na krátkou dobu. Ovšem situace se rychle změnila. Marian získal poptávku po specializovaném lékaři a začal být kontaktován zájemci o jeho služby. „Lidé mu začali psát, že ho potřebují,“ říká Barbara. Došlo k rozhodnutí zůstávat zde déle.
Složité přechody a nové začátky
Po roce se vrátili do USA, aby si sbalili věci, prodali auto a naplno se přestěhovali do Polska. Barbara, která je od roku 2020 v důchodu, přiznává, že adaptace na novou kulturu byla pro ni obtížnější. Polští lidé jsou obecně více rezervovaní vůči cizincům a její přístupy nebyly vždy přijímány. „Jestliže jsem se usmívala hodně, mysleli, že jsem divná… A protože pocházím z New Jersey, bývám velmi otevřená. Cítila jsem potřebu s lidmi navázat kontakt,“ vysvětluje. Jelikož však ovládala jen málo polštiny, snažila se být přátelská jako způsob komunikace, což často znamenalo vzdálení se.
Osamělost a hledání nových cest
Barbara se cítila osamělá a často sklíčená. „Hodně jsem plakala,“ přiznává. „Bylo to velmi těžké. Ptala jsem se sama sebe, kde je moje místo a jak se sem vůbec začlenit.“ Vzpomíná na to, že jí uklidnění přinesla chůze, která jí umožnila být víc zapojená do komunity. Začala také pomáhat ukrajinským uprchlíkům v Polsku a zapojila se do práce s ženami a dětmi, které musely opustit své domovy.
Jazyková bariéra a pokroky
Polština je pro ni stále výzvou, protože je to velmi složitý jazyk, zvláště kvůli gramatice. Přesto se pokrokům těší, neboť se naučila již dost na to, aby byla laskavější. „Nikdy nebudu úplně plynulá, ale rozumím dost, abych mohla být přátelská,“ říká. Podstatná pomoc při adaptaci přišla od přátel, kteří mluvili anglicky, což jí pomohlo překonat prvotní nesmyslné pocity izolace.
Ekonomické důvody a rodina
Ekonomická stránka pobytu v Polsku je pro ni zásadní. Zjistili, že životní náklady jsou přibližně o polovinu nižší než v USA. Zdravotní a zubní péče jsou zde také výrazně levnější. „Stárneme,“ dodává Barbara. „Věci jako zdravotní péče a výdaje na život jsou klíčové.“ Nízké náklady jim umožňují cestovat za svými 12 vnoučaty do Ohioga, Německa, Portugalska a Polska. Přes všechny obtíže je Barbara přesvědčená, že změna stála za to.
Návrat do Polska a perspektivy do budoucna
Po pěti letech se Barbara cítí být doma a velmi si váží polské kultury. „Lidé zde mají dlouhou historii, chovají si vzpomínky na minulost a uchovávají je. Mají hrdost na svou zemi a to je cítit.“ Přesto jí chybí některé malé věci z Chicaga, například povídání s cizími nebo nabídnutí kávy u Starbucks, což v Polsku někdy může být považováno za nevhodné. Na období psaní tohoto textu plánuje návštěvu USA a těší se na setkání s přáteli, například u Dunkin’ Donuts. Ovšem politická atmosféra během jejích návštěv ji činí nejistou, a proto se obává, že by se mohli cítit nepříjemně.
Marian však na jejím výletě tentokrát nechce jet, protože cítí určitý stres. Říká, že do Chicaga přiletí, ale raději si nechá odpočinout. Výhled na trvalý návrat do USA zatím nemají, protože náklady na život a zdravotní péči jsou pro ně stále klíčové a preferují zůstat v Polsku. Barbara je však vděčná za to, že zůstala a nevzdala to, i když to nebyla vůbec jednoduchá cesta. „Nebyla to procházka růžovým sadem, ale byla to dobrá změna. Vyrostli jsme díky tomu a jsem za to vděčná,“ uzavírá svoje vyprávění.
