Úvod do projektu a jeho vznik
Na začátku roku 2021 začal Jonathan Slaght psát knihu, na základě dlouhodobých zkušeností s výzkumem tygrů. Ačkoliv původně slyšel od svého přítele Dalea Miquelleho, že někdy napíše vlastní knihu, nikdy k tomu nedošlo. Nakonec Slaght navrhl, že by mohl napsat jeho vlastní verzi, a tak vznikla kniha Tygři mezi říšemi.
Po čtyřech letech práce a sepsání 512 stran představuje toto dílo příběh nejdelšího globálního výzkumného programu zaměřeného na tygry, známého jako Siberian Tiger Project. Tento mezinárodní projekt spojil americké vědce a ruské ochranáře, kteří společně pracovali na monitorování a ochraně amurských tygrů, známých také jako sibiřští tygři.
Mezinárodní spolupráce a začátky projektu
V době, kdy populace tygrů v Rusku sestoupila na pouhých 30 jedinců na přelomu 20. a 30. let 20. století, představovala jejich obnova velkou výzvu. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k mírnému zlepšení díky omezením lovu a chráněným rezervacím, nicméně po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se situace znovu zhoršila kvůli zvýšenému pytlačení.
Právě několik měsíců po rozpadu vznikl Siberian Tiger Project, který využíval radiotelemetrické obojky – technologie, jež byly v USA běžné, ale v Sovietském svazu chyběly. Američtí vědci neměli představu, jak tygry odchytit nebo sledovat, zatímco sovětští ochranáři nevěděli, jak je bezpečně uspat a označit. Pomocí společných úsilí se tak podařilo vyplnit znalostní mezery a odhalit tajemství chování tygrů.
Dobrodružství a objevy
Mezi hlavními postavami týmu jsou například Olga, první tygr, která byla oblečena obojkem a sledována 13 let od mládí až po smrt. Díky sledování se podařilo zjistit například, že tygr může předávat své území svým dcerám, čímž vzniká rodová linie. Tato poznání přispěla ke stovkám vědeckých publikací o těchto velkých kočkách a jejich kořisti.
V období, kdy bylo možné sledovat jednotlivé exempláře, často však bylo jejich spatření pouze náhodné – například Olga se ve volné přírodě objevila jen na 15 minut za celých 13 let.
Výzvy a nebezpečí
Data z prvního desetiletí ukázala, že až 75 % úmrtí tygrů pocházelo z pytláctví, což je stále aktuální hrozba. Po kolapsu Sovětského svazu mezi lety 1991 a 2000 se v regionu rozšírilo nejen pytláctví tygrů, ale i lov na jejich kořist, například na spárkatou zvěř jako jsou jelenci.
Slaght se diví, že ti tygři mají krátké, násilné životy. Namísto obrazů elegantních tvorů jsou tyto zvířata vystavena neustálému nebezpečí – pytlačení a hledání potravy je často ohrožují a životy těchto šelem jsou plné konfliktů a boje o přežití.
Na začátku 21. století výzkum zaváděl metody, které se později staly standardem v ochraně tygrů na celé Asii, například nevražedné odchyty a sledování populace. Tyto aktivity vedly ke zřízení nových chráněných území, čímž byla rozšířena oblast ochrany asi na dvojnásobek předchozí velikosti.
Vývoj vztahů a politické proměny
Od roku 2010 se vztahy mezi mezinárodními organizacemi a ruskou vládou začaly zhoršovat. V roce 2013 byl například Miquelle dočasně odmítnut vstup do Ruska, což signalizovalo eskalaci napětí. Po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 se tento trend ještě zhoršil – mnoho organizací muselo přerušit působení v zemi.
Ruský prezident Vladimir Putin v roce 2022 oznámil, že počet tygrů vzrostl od roku 2010 z 390 na 750 jedinců. Podle posledních odhadů Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) je však početné stanovisko k počtu tygrů nejisté, a to od 265 do 486 zvířat.
Slaght upozorňuje na nedostatek transparentnosti v metodice sčítání a pokračujících snahách. Přesto vidí pozitivní krok v zájmu ruské i čínské vlády o ochranu tygrů a vzájemnou spolupráci, například v rámci přeshraniční rezervace Land of Big Cats.
Osobní vazba a závěr
I přesto, že Slaght nikdy přímo nepracoval na Siberian Tiger Project, má k němu osobní vztah. Po ukončení studia ruštiny vstoupil do Peace Corps a žil v Terney, kde sídlí hlavní stan projektu. Byl jedním ze tří cizinců ve vesnici, a často se tam setkával s Miquellem a Johnem Goodrichem, kteří ho přizvali na terénní práce a dobrodružství.
Tato setkání a zážitky jej inspirovaly k dalším výzkumům nebo ke psaní knih. Miquelle uvádí, že úspěšná publikace a schopnosti Slaghta jako spisovatele přesvědčily, že právě on je ten, kdo má příběh s tygry zaznamenat. Dnes je kniha vnímána jako pocta ochraně přírody a výzva k zachování přírodního světa, který je třeba stále aktivně chránit.
