První týdny ve vězení
Za dvacet dní strávených ve vězení napsal Nicolas Sarkozy více než 200 stran své nové knihy, která si klade za cíl přiblížit jeho zkušenost z detenčního zařízení v Paříži. Podle jeho slov, během každých 24 hodin za mřížemi sepsal přes deset stran. V knize, jež měla být vydána přesně měsíc po jeho propuštění 10. listopadu, vzpomíná na podmínky věznění, které označuje za „pekelné“.
Sarkozy ve své knize s názvem „Deník vězně“ popisuje, že vězení bylo „hluboce odhalující a tvrdé“, a poukazuje na intenzivní veřejný zájem a tlak, jež provázely jeho odsouzení za trestné spolčení při financování kampaně v roce 2007 z prostředků Libye. Byť byl v listopadu předčasně propuštěn na základě odvolání, zůstává výrazně poznamenán vzpomínkami na dobu uvěznění.
Podmínky věznění a každý den za mřížemi
Okolí jeho cely muže nesvědčily, protože výhled z jeho okna blokovaly plastové panely, které znemožnily vidět oblohu nebo předpověď počasí. Sarkozy také vzpomíná, že v noci ho často budily výkřiky spoluvězňů, které se rozléhaly po celém vězeňském komplexu. Jednou ho dokonce probralo požáření nedaleké cely, které způsobil jeden z vězňů.
Rozdíly oproti životu na svobodě
Jeho vězeňský režim se dramaticky lišil od luxusního života, který si užíval jako prezident Francie mezi lety 2007 a 2012. Na posteli, která nebyla ustlána, zažil Sarkozy šok, když si uvědomil, že nikdy dřív, ani během vojenské služby, nezažil tak tvrdou matraci. Přesto však, jako člen takzvaného VIP křídla, jež tvoří 18 buněk, měl k dispozici soukromou televizi, sprchu, lednici a vařič.
Denní rutina a omezené kontakty
Jeho denní život ve vězení je poutavě zachycen v knize, které předchází vzpomínky na období mezi jeho odsouzením a příchodem 21. října do věznice La Santé. Sarkozy uvádí, že mu bylo umožněno setkávat se s rodinou alespoň jednou za jiný den, zatímco vnější pohled na podmínky ve VIP nebo izolaci zřejmě byl odlišný. Podle jeho slov, „nikdo je nevidí, nikdo je nestřetává.“
Obnova víry a osobní změny
Pro Sarkozyho představuje kniha i pokus o očistu jeho obrazu. V minulosti volal po přísné spravedlnosti a tvrdé trestní politice, avšak nyní popisuje svůj život po odsouzení v optimističtějších barvách. Zmínil například, jak před nástupem do vězení odvezl teenageového pacienta s rakovinou na fotbalový zápas či jak ho v restauracích podporovali fanoušci.
Knížka rovněž popisuje, jak vězeňský personál sršel pod jeho přívalem pošty, včetně 20 Biblí, třiceti výtisků stejného oceňovaného románu a stovek dopisů denně, což označuje za větší zájem, než jaký měl jako prezident.
Symbolické odrazy a osobní přesvědčení
Sarkozy ve svém díle zdůrazňuje, že jeho trest není fikcí, ale skutečností, a věnuje část textu obhajobě své neviny, přičemž kritizuje investigativní vyšetřování, které jej nakonec odsoudilo. Francouzský nejvyšší soud v listopadu potvrdil jeho odsouzení v souvislosti s nezákonným financováním kampaně v roce 2012.
Porovnává se s Alfredem Dreyfusem, známým obětí nespravedlivého pronásledování, a vzpomíná na pravidelné návštěvy vězeňského kaplana v neděli, které mu pomáhají s obnovou víry po celých dvacet dní za mřížemi. Při tom všem přiznává také bolest z odloučení od rodiny a ztráty, které mu vězení přineslo. Na závěr knihy Sarkozy prohlašuje: „Ve Santé jsem začal nový život.“
Reflexe a izolace
Na rozdíl od svého veřejného obrazu je jeho zkušenost s vězněním poměrně surová. I když sám sebe označuje za „nevinného“, ví, že jeho pobyt v cele začínal jako významného státníka a skončil na stejné úrovni – jako vězeň.
Šokující je, že svá slova končí tím, že „vystoupil se stejným hodností, s jakou do vězení vstoupil.“
Další informace a podrobnosti pocházejí z vlastní výpovědi, která váže zkušenosti, vzpomínky a přesvědčení – všechny potvrzené i odhaleními z osobního života člověka, jenž se snaží najít znovu svůj smysl, i přes zátěž a útrapy věznění.
