Nikdo vám neřekne, jaké to je začít s pohybem po padesátce, dokud to sami nezkusíte — i když v reklamách to vypadá hrozně jednoduše. Nedávno mi soused povídal, že ve fitku je už „důchodcovský oddíl“, a přitom vypadal v lepší formě než polovina mých mladších kolegů. Statistika říká, že právě u nás v Česku sportuje pravidelně jen asi čtvrtina lidí nad 50 let. A přitom pohyb je asi jediná „vakcína“ na zpomalení stárnutí, kterou máme.
Proč to po padesátce není to samé
Měsíc zpátky jsem zkusil běžet 5 km jako za mlada. výsledek? Tři dny jsem kulhal. Tělo prostě dává najevo: něco se změnilo. Ztrácí se svalová hmota — asi 1 % ročně po čtyřicítce, rychleji ubývá flexibilita a klouby už nejsou to, co bývaly. Je to normální. Ale jak mi říkal můj doktor: „Nejde o věk, jde o přístup.“ Možná má pravdu — nebo se tím jen uklidňuje…
Jak začít (a přežít první týdny)
Zapomeňte na extrémy. Pokud jste nikdy nedělali jógu, vykašlete se na hodinu pro pokročilé. Nechte ambice mladších a začněte tam, kde jste teď. Tady je pár tipů, které vymyslel život (a pár diskuzí ve facebookové skupině „Sportujeme i po padesátce“):
- pomalu zvyšujte zátěž — 10 minut chůze dnes, 15 zítra, a tak dál
- důležitější než výsledek je pravidelnost. Kdykoli — já třeba pondělí ráno, středa večer, neděle dopoledne
- vybírejte sporty šetrné ke kloubům: plavání, kolo, nordic walking. Běh? Pokud vás baví, ale pozvolna
- nezapomínejte na rozcvičku a protažení — kolega z práce to půl roku ignoroval a teď mu ortoped tyká
- najděte parťáka. Ve dvou se z lenosti snadněji stane disciplína
Zkušenost? Nejhůř se mi vstávalo první týden. tělo protestovalo, ale pak to nějak přešlo. V naším chatu s kamarády se smáli, že už jsme stejně víc v lázních než v práci, ale jak říká máma: „Hlavně, že tě to drží na nohou.“
Tipy, jak neudělat z tělocvičny nepřítele
Často slyším, že většina z nás skončí, protože to buď bolí, nebo nemáme čas. Ale čas je relativní — vždyť cestou na poštu se dá ujít pár kilometrů. Zkuste:
- Střídat aktivity. Jeden den rychlá chůze, další den posilování s vlastní vahou doma na podlaze (ano, Ikea karimatka postačí)
- Hudba, podcasty nebo audioknihy. Upřímně, půl hodiny u „Vinohradská 12“ uteče rychleji, než čekáte
- Nastavit si reálné cíle — maraton v září asi není bez předchozího tréninku úplně ta cesta, ale 5000 kroků denně určitě zvládnete
- Počítat s výkyvy — někdy prší, někdy bolí záda. Jednou vynechat neznamená vzdát se
Co dělat, když přijde zranění (a ono pravděpodobně přijde)
Nechci strašit, ale statistika je neúprosná: s věkem přibývá svalových únav a natažení šlach — zvlášť, když to přepálíte. Pokud se stane, že vás něco bolí více než dva dny, raději si zajděte k fyzioterapeutovi. U nás v Brně jsou dobré zkušenosti s centrem ProFyzioterapie. Obyčejné rady:
- Led, klid a netlačit přes bolest. Znám lidi, kteří to ignorovali a měsíce pak běhali jen po doktorech
- Pravidelné kontroly — doporučuji jednou ročně krev, ortopedii, někdy i srdce (zvlášť když v rodině byl infarkt)
- Ptejte se, sdílejte — v komunitách, skupinách bývá víc rozumu než u některých youtuberů…
Na závěr: Tajemství dlouholetých sportovců
Včera jsme to probrali s kamarádem, co běhá už třicet let: jeho tip? Nečekat motivaci, z toho je akorát frustrace. Stačí začít, každý den trošku. Výsledky nevypadají jako z reklamy na zdraví, ale třeba budete v 70 letech překvapit sami sebe — nebo aspoň vnoučata.
A v podstatě — když to funguje pro mého souseda, proč by ne pro vás? Dejte vědět v komentářích: co funguje vám, co odradilo vás? Výměna tipů je někdy cennější než drahé kurzy… No, vy víte jak.
