Na Praze 8 nedávno otevřeli další „second hand“ spořitelní schránku – místo, kde si lidé schovávají peníze i šperky, jak to dělaly naše babičky. Možná náhoda, možná nová vlna. Zvláštní je, že kolem měsíce březen stoupl i zájem o vkladní knížky – ty papírové, co je měla vždycky schovaná teta u polštáře. proč se vlastně vracíme ke spoření po staru, když máme Revolut a všechno jde platit mobilem?
Proč staré metody nejsou jen pro nostalgiky
Před pár týdny jsme u kávy s kolegyní řešili, jaký je rozdíl mezi „spořím na účtu“ a tím, když člověk dává bokem do sklenice na kuchyňské lince. Odpověď? Hlavní je pocit — když vidíte hromádku mincí, cítíte konkrétní pokrok. Psychologové tomu říkají efektem vizualizace. Já bych řekl, že prostě člověk věří více tomu, co může otočit v ruce.
Digitální bankovnictví vs. babiččino spoření
- Bezpečnost — Paradoxně, papírová vkladní knížka je téměř neprolomitelná. Hackery zajímá víc váš e-mail než něco, co máte zastrčené pod matrací.
- Přehlednost — Když si napíšete vlastní poznámky, nikdy vám je neupdatuje nějaký nenápadný software. Aspoň já teda takhle na manželku párkrát vyzrál, když hledala, za co šly ty stovky z účtu…
- Emoce a rituály — Možná drobnost, ale když pravidelně vkládáte „desetikorunu navíc“ do kasičky, mozek dostává odměnu. Peníze na spořicím účtu jsou jen číslo — v praxi dost abstraktní.
Recepty od babiček a moderní twist
Maminka mi vždycky říkala: „Dej si stranou dvacku, ani nebudeš vědět, že ji nemáš.“ Funguje to pořád. Jen dneska místo dvacky někteří Češi dávají bokem třeba drobné z každé platby — jak jsem pochopil ve skupině Spoření.cz na Facebooku. Je vlastně vtipné sledovat, kolik mladých si dnes pořizuje retro kasičku nebo hledá v antikvariátu papírové vkladní knížky za pár korun.
Korunka ke korunce a za rok dovolená u Sázavy — tak to totiž fakt dělá rozdíl. Soused z Mělníka mi vykládal, že jejich rodina slaví každý leden „Den kasičky“, kdy vysypou malou pokladničku a spolu plánují, na co úspory využijí. Staré, ale docela fajn…
Jak spojit tradiční spoření s digitální dobou
- Fyzická kasička doma — Ideálně hned vedle klíčů, ať nezapomenete. U nás doma funguje plechová „kasička pro výlety“ — i děti tím začaly lépe chápat peníze.
- Digitální návyky — Některé banky (třeba Air Bank nebo Česká spořitelna) už nabízí „spořicí obálky“. Sami si rozdělíte prostředky a pojmenujete si cíle. Zní to moderně, ale princip je stejný jako u babičky.
- Mějte cíl! — Nejlepší spoření je na něco konkrétního: elektrokolo, balkonové rajčata, týdenní klid na Lipně. bez cíle to sklouzává k „možná se něco ušetří“ a znáte to – nakonec ne.
Co z toho plyne? (a možná trochu náhoda…)
Nevím, jestli je to generací nebo únavou z aplikací — ale staré triky fungují pořád. Spoření není o tom být „retro“, spíše hledat něco, co vám fakt sedne. A pokud to bude papírová knížka nebo plechová krabička od másla, proč ne.
Vlastně je zvláštní, jak se staré tradice čas od času vracejí. Může to být móda, ekonomická nejistota nebo jen touha po něčem hmatatelném. V každém případě — třeba se letos inspirujete taky. Pište mi do komentářů, jestli u vás přežívá spořicí prasátko. Nebo člověk zjistí, že není jediný, kdo sbírá korunky do staré konzervy od lančmítu…
