Na začátek malý kvíz: kdy jste naposledy koupili nová sluchátka? A co když vám řeknu, že mezi dvacátníky se teď sluchátka stávají něčím jako starou Nokii — ještě fungují, ale nosí je hlavně ti, kdo nestíhají trendy? Nedávno jsem si s kamarádem ze Žižkova povídal, co vlastně děti generace Z teď dělají, když chtějí naplno slyšet hudbu… A odpověď mě dost překvapila.
Hudba nahlas – ale ne v uších
Všimli jste si taky? V tramvaji někdo vytáhne mobil, pustí písničku z repráku a tváří se naprosto v pohodě. Minulý týden v Letenských sadech – skupina teenagerů, mobil na lavičce, hlasitost na maximum. Nikdo z nich neměl sluchátka. Tohle není výjimka, spíš nový normál (teď vážně – v našem sídlištním WhatsApp chatu se to řešilo dost hlasitě).
Dřív jsme nahlas „pouštěče“ hudby brali za burany. Teď se ale tahle móda vrací, jen místo obřích přenosných bedýnek stačí iPhone a pár kamarádů. Je za tím ale něco víc než jen lhostejnost k okolí?
Proč adieu sluchátka?
- Společný zážitek – „Hudba je pro mě o tom, že ji slyšíme všichni,“ říká mi sestřenice z Brna. A co si budeme povídat, playlist má větší kouzlo, když se o něj dělíte s partou – ne si ho šumět do ucha sám na ulici.
- Pohodlí – Sluchátka tlačí, ztrácejí se, zapomínáte dobíjet. Znám pár lidí, kteří tvrdí, že na to prostě nemají nervy (taky jsem hledal Airpody v polovině festivalu a vzdal to po hodině… možná je zas najdu měsíc po letní bouřce).
- FOMO a instantní sdílení – V naší ulici frčí dělat si na chodníku malé diskotéky. Každý přinese písničku, sdílí se, soudí, tančí – a trvá to do večera. To se jedním párem sluchátek v kapse nedá zopakovat.
Obavy a (trochu) realita
Nebudu lhát, někdy to obtěžuje – ve vlaku z Hlaváku chci mít klid, ne poslouchat TikTok hit. Ale – mladší generace zvučným poslechem doma, na zahradě i ve veřejném prostoru prostě mění pravidla. Expert na média z UK Karlín nedávno říkal: „Soukromá sluchátka jsou etiketa mileniálů. Zetkaři jsou sdíleči.“
[IMAGE2]group of young people listening music on smartphone in the park czech[/IMAGE2>
Nevím, kolik z vás už to někdy zkusilo, třeba na chalupě nebo cestou na festival. Ale jakmile se k někomu připojíte a hudba zní do prostoru – má to zvláštní energii, která v uších chybí. Samozřejmě, ve tři ráno na sídlišti to není ideál (sousedka mi pak dala přednášku, no co už).
Co zkusit, když chcete být „in“
- Mikroreproduktor – Všechny možné značky, od Niceboy po Xiaomi. Za 700 korun máte repráček, mobil do kapsy a setkání s přáteli jako z reklamy na Sprite.
- Playlisty na míru pro partu – Spotify má funkci Group Session, o které moc lidí neví. Každý může přidat song, nikdo není DJs-tyran. Nám to ve čtvrtek večer s kolegama fungovalo výborně… i když vznikla hádka o Kabáty (asi taky regionální zvláštnost).
- Hudba venku, respekt k okolí – Jasně, ne všude je to vhodné. Praha je jiná než Vsetín. Prostě koukejte okolo – babičky v tramvaji možná ocení ticho víc, než vaši lásku k Viktorovi Sheenovi.
Změna, která vlastně dává smysl
Možná je to fajn trend: víc sdílení, méně izolace. Chce to jen občas kompromis a trochu slušnosti. A možná, když sluchátka zapomenete doma, svět bude znít jinak… No, schválně zkuste někdy vyrazit bez nich. Party na lavičce — nebo aspoň kratičká konverzace s cizím člověkem — není špatný upgrade běžného dne. Jak to máte vy?
Napište do komentářů vaše postřehy — anebo tipy na playlist pro dobrou ulici v Holešovicích. Třeba mě něco z toho překvapí stejně, jako ten rozhovor na začátku…
