Putinova preference vůči dohodám a jeho psychologické hry
Vladimir Putin jasně naznačuje, že váhání s uzavřením dohody je pro něj součástí hry, kterou si užívá. Není ochoten přijmout návrhy na mír a zřejmě si užívá situace, kdy mu jsou nabízena a prosena o řešení konfliktu. Pouhých pět hodin jednání s týmem prezidenta Donalda Trumpa – jeho syna-in-law a vyslance USA – však veřejně příliš vysoké očekávání nenaznačilo. Přesto je vhodné nazírat na svět a ruskou invazi skrze Putinovy oči, neboť jeho strategické cíle jsou v této chvíli klíčové.
Putinovo válečné počátky a očekávání
Putin spustil válku s nadějí, že během několika dnů dokáže obnovit postavení Ruska jako vojenské velmoci v Evropě. Snažil se napravit reputaci po odchodu Spojených států ze strategicky významné války v Afghánistánu. Počáteční očekávání rychlého vítězství se však změnila v válečnou zatahovací bitvu, která začala předstírat strategickou porážku Ukrajiny s pomocí USA a NATO. Kyjev díky této podpoře začal dosahovat vítězství, která si před rokem nedovedl představit.
Politické vlivy a proměna válečného scénáře
Pak přišlo období, ve kterém se od Trump’s druhého termínu začala projevovat jakási nejistota či sympatie – či možná obojí – k Putinovi. Trump vyjadřoval přání, aby válečný konflikt brzy skončil, což bylo v rozporu s tím, co se očekávalo. To, že US nechce do války investovat více financí a že nechce vynaložit další prostředky, přesně signalizovalo slabost a nezájem tak velké vojenské mocnosti. Na této základě mohl Putin získat možnost, o níž by si ještě nedávno myslel, že je nemyslitelná: americký prosbě o mír.
Diplomacie a její zdánlivá neaktivita
Vyjednávání v úterý vedlo k předběžnému dohodnutí o 27 bodech a čtyřech dalších dokumentech. Tyto detaily pravděpodobně měly nazlobit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který nedávno hovořil o plánu s 20 body. Zdá se však, že některé části této diplomacie zůstávají často skryté, a to i před Zelenským, který si pravděpodobně nechává otevřenou možnost ústupků či výměn půdy, jež by mohly zmírnit válečné konflikty. Přesto je jasné, že většina diplomatických kroků probíhá v tichosti, bez výrazného optimismu ukrajinského vedoucího.
Situace na bojišti a vnitropolitická nejistota Ukrajiny
Ukrajina čelí téměř čtyřletému ruskému vměšování a téměř jedenácti měsícům, kdy je závislá na amerických či evropských diplomacích a finanční pomoci. Veřejná podpora a morálka jsou značně ovlivněny přesunem zdrojů a nejasnými politickými výzvami. Výsledkem je nejistota ohledně toho, kdy a jak konflikt skončí, zejména při pohledu na aktuální zranitelnost Ukrajiny a jejího odhodlání.
Trumpova politika a její dopad na mírové snahy
Trump usiluje o co nejrychlejší ukončení konfliktu, avšak jeho strategie je založená na zkresleném chápání Putinových cílů. Putin je pragmatik, který se adaptuje na různé situace, ale stále si drží širší strategický sen – přeuspořádat globální bezpečnost a zpochybnit hegemonii USA. Přestože je Putin pod tlakem vnitropolitických a ekonomických problémů, nevyskytují se u něj žádné vyšetřování korupce nebo konkurenční kandidáti, kteří by mohli jeho vládu ohrozit. Ruská ekonomika je nacoulená na válku, a kdo ví, možná se chystá i na demobilizaci, přestože prodlužování konfliktu je pro něj přímou cestou k udržení moci.
Budoucnost ukrajinsko-ruských jednání
Podle Yuriho Ushakova z ruské strany jsou některé aspekty navrhované dohody akceptovatelné, jiné naopak tvrdě kritizovány. Možná i ukrajinský představitel Zelenskyj uvažoval o výměnách území před setkáním s Krevlem, i když přesné podmínky případných ústupků z Kyjeva jsou stále zahaleny tajemstvím. Putin však na návrhy odpověděl odmítavě, což signalizuje, že nadcházející měsíce přinesou spíše zdržení, než shodu.
Vyhlídky na vojenské vítězství a geopolitická dynamika
Putin postupně získává vojenskou převahu – i když pomalou, je zároveň nepopiratelnou. Vidí Ukrajinu oslabovanou nedostatkem vojáků a financí, vnitropolitickými krizemi a opakovanými ztrátami. Ze strany Zelenského přichází omezená podpora a morálka je narušována výpadky dodávek a neustálými ztrátami, což vyvolává otázky, kdy dojde ke konci konfliktu bez většího ruského vítězství.
Trumpova vize míru a její selhání
Trump, který se snaží tlačit na rychlé ukončení války, má v podstatě strategii založenou na tlaku na spojence, což mu většinou vyhovuje jako podnikateli. Avšak Putin není kupcem hotelu, nýbrž sní o prezentaci své moci veřejnosti prostřednictvím odhodlaného odporu. Tato jeho strategie spíše láká na dlouhodobý zápas, ve kterém si může přidat na slávě tím, že ukazuje, že dokáže udržet kontrolu nad situací. Zde je patrné, že realita je daleko od představního míru, který by mohl být ve střední či vzdálené budoucnosti dosažen.
