Porovnání s druhou světovou válkou
Rusko se blíží k významnému bodu, přičemž do poloviny ledna bude uplynulo více času od zahájení „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, než uplynulo od počátku druhé světové války na východním Frontu. Tento konflikt, začínající německou invazí do Sovětského svazu v červnu 1941 a končící kapitulací Berlína v květnu 1945, má v ruské historické paměti stále své místo.
Obsedantní vzpomínky na válku a její využívání
Vladimir Putin je znám svou posedlostí druhou světovou válkou. Oficiální uznání sověského vítězství nad nacistickým Německem slouží jako součást ideologické identity státu. V rámci této vládní narativy došlo dokonce k rehabilitaci Josifa Stalina, komunistického diktátora, který vedl v 30. letech brutální čistky a později se podílel na válečném úsilí Sovětského svazu v takzvané Velké vlastenecké válce.
Neúspěšné ukončení války na Ukrajině
I přes téměř čtyři roky od začátku invaze zůstává klíčový cíl okupace Kyjeva nedosažitelný. Rusko má pod kontrolou asi 20 % ukrajinského území, přičemž se odhaduje, že konflikt si vyžádal přes milion ruských obětí. Nejväčší zklamání pro Kreml představuje fakt, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky je stále u moci, a to navzdory ruským snahám o úplné ovládnutí regionů.
Pečlivé plánování a projevy sebejistoty
Na konci roku Putin vyjadřuje přesvědčení, že čas je na jeho straně a vítězství je nevyhnutelné. Před summitem s indickým premiérem Nářendra Modi v prosinci poskytl rozhovor s časopisem India Today, ve kterém uvedl, že Rusko hodlá „osvobodit Donbas a Novorossii za jakoukoli cenu — vojensky či jinými prostředky“. Opět zopakoval požadavek na získání území Ukrajiny, která Rusko nárokuje, včetně oblastí, jež jeho armáda zatím nedokázala obsadit násilím.
Strategie vyjednávání a její vývoj
Předpokládaná taktika Putina je patrná. Je si vědom, že americký prezident Donald Trump je odhodlán uzavřít dohodu ohledně Ukrajiny, a snaží se maximalizovat výnos z Washingtonova zájmu ukončit konflikt. V jeho výroční tiskové konferenci označil Rusko za připravené „ukončit konflikt mírovými prostředky“, ačkoliv zároveň zdůraznil, že jeho síly „postupují celou frontovou linií“.
Rozdělení západního bloku a změny v mezinárodních vztazích
Odpověď Kremlu na vývoj událostí je zřejmá. Putin sledoval, jak se odštěpily některé části západní podpory Kyjevu poté, co nastoupil Trump v lednu. V únoru vyslovil místopředseda americké vlády JD Vance kritiku na adresu evropštích spojenců v Mníchově, čímž odhalil vnitřní spory mezi koalicí západních zemí. Následovalo i veřejné napomenutí Zelenského ze strany Trumpa v Bílém domě.
Diplomatické snahy a úsilí o mír
V následujících měsících se objevily snahy o navázání kontaktů, které měly vést k mírové dohodě. Po návštěvě Stevea Witkoffa a jeho zetě Jareda Kushnera v Kremlu začal následovat diplomatický tlak, včetně setkání Zelenského se západními lídry a snah o dohodnutí detailů možného míru. Před koncem roku Trump vyjadřoval optimismus, že se blíží k uzavření mírové dohody, avšak role klíčových hráčů stále zůstává nejistá.
Hodnocení možností mírových jednání
Putin je v současnosti označován jako potenciální překážka uzavření míru, zvláště když Zelensky se setkal s Trumpem na Mar-a-Lagu, zatímco Putin prostřednictvím telefonátů s prezidentem Trumpem zůstává aktivní. Na jednání s Trumpem v pondělí naznačil, že jeho stanovisko ohledně mírových rozhovorů je stále pevné, a dokonce zmínil údajný ukrajinský drone útok na jeho rezidenci v Novgorodské oblasti. Tato situace dále komplikuje diplomatická jednání.
Stav vyjednávání a pevné postoje
Navzdory diplomatickým kontaktům zůstávají hlavní podmínky, které Moskva považuje za nezbytné, stále pevně stanovené. Vicepremiér Sergej Rjabkov zopakoval, že žádné území Ukrajiny nebude Moskva chtít vzdát a že nebudou žádné jednotky NATO na ukrajinském území po skončení války. Opozice a média zdůrazňují, že Kremlin je v této otázce neústupný, zatímco Washington naopak podporuje Ukrajinu i přes obavy z dalších eskalací konfliktu.
Vliv vojenské síly a politická izolace
Ceilidky v ruských regionech se stále rozrůstají, ačkoliv ekonomika pomalu zpomaluje a Ukrajina pokračuje v útocích na ruské energetické infrastruktury. Přestože Putin nemá žádného politického protivníka, který by ho skutečně ohrozil, jeho moc a schopnost pokračovat ve válce zůstávají nepochybné. Kontrola nad vládou mu dovoluje minimalizovat dopad veřejného nesouhlasu a pokračovat v konfliktu.
