Historický úspěšný krok pro artivistku s autismem
Jméno Nnena Kalu, narozená v Glascow, se stalo symbolem změny v oblasti současného umění. Tato britsko-nigerijská umělkyně, která se specializuje na velké plastické sochy a kruhové kresby připomínající víry, byla oceněna prestižní cenou Turner. Je to poprvé, kdy cenu získala osoba s poruchou učení, a to na slavnostním ceremoniálu ve Bradfordu ve Velké Británii.
Kalu, trpící autismem a omezenou verbální komunikací, byla oceněna za svou dlouhotrvající uměleckou činnost. Tato cena, kterou už získali takové osobnosti jako Damien Hirst nebo filmař Steve McQueen, byla předána v úterý za přítomnosti jejích zástupců a administrativních pracovníků z organizace ActionSpace. Ta její talent objevila před více než čtvrt stoletím a nabídla jí možnost stát se jejím rezidenčním umělcem.
Reprezentace a podpora za jejími úspěchy
V rámci předávání ceny vystoupila Charlotte Hollinshead, vedoucí rozvoje umělců a správkyně studia v ActionSpace, která na její počest prohlásila, že Kalu „udělala historii.“ She zdůraznila, že Kalu tvrdě pracovala a její uznání je zasloužené, navzdory mnoha výzvám, kterým čelila při své umělecké kariéře. Hollinshead připomněla, že když Nnena začala spolupracovat s ActionSpace v roce 1999, svět umění její práci ještě nepřijal. Často nebyla respektována, její práce nebyla vidět a nebyla ani považována za „cool.“
Hollinshead také uvedla, že diskriminace, jíž byla vystavena, stále přetrvává, a věří, že toto ocenění pomůže takové předsudky rozbít.
Vývoj a charakteristika jejího uměleckého díla
Na začátku své umělecké tvorby vytvářela Kalu dvourozměrná díla, avšak asi před patnácti lety začala tvořit své ikonické sochy. Ty jsou často založeny na smyčkových nebo trubkových strukturách, nebo vyvynuté z textilií a papíru, které jsou pevně obalované do celofánu a pásky. Výsledné sochy vznikají přesami, kdy celým procesem opakovaně obalují různé materiály, od lan a pestrých textilních pásků po magnetickou pásku z kazet VHS.
V roce 2013 začala Kalu rovněž vytvářet charakteristické kruhové kresby. Ty představují víry z overlapping inkoustu, akrylového pera, tuše nebo olejových pastelů, často sestavené jako diptychy nebo triptychy.
Ocenění a kritické hodnocení jejího díla
Turnerova cena se konkrétně zaměřila na její kresbu „Drawing 21“, která byla součástí skupinové výstavy v Liverpoolu, stejně jako na série „Hanging Sculpture 1-10“, prezentované na letošní bienále Manifesta v Barceloně. Porota, složená z pěti uznávaných kurátorů a muzeálních expertů, označila její práce za odvážné a přesvědčivé. Zmínila její schopnost živě přenést expresivní gesto do poutavé abstraktní sochy a kresby, stejně jako její jasnou autorskou dominanci v práci se škálou, složením a barvou.
V roce 2018 měla Kalu první samostatnou výstavu v Glasgow, avšak teprve po účasti na výstavě v londýnské galerii Arcadia Missa loni začala získávat větší veřejné uznání a nerezignovala na obchodní úspěchy. Galerii také od té doby označila za svého oficiálního zástupce.
Na sociální síti Instagram galerie Arcadia Missa označila vítězství Kalu za „moment uznání“, které pravděpodobně ovlivní diskurs a kulturu v následujících letech.
Historie ceny a její význam
Od svého založení v roce 1984 je cena Turner pojmenována po anglickém romantickém malíři J.M.W. Turnerovi. Tento prestižní ocenění dosáhlo vrcholu své kulturní relevance v devadesátých letech, když ho získali umělci jako Hirst, McQueen nebo sochaři Kapoor a Gormley. Mezi další výrazné vítěze patří keramik Grayson Perry nebo německý fotograf Wolfgang Tillmans.
V souvislosti s Kalu její nominaci v předvečer udílení ocenění popisovala Lisa Slominski, kurátorka a autorka knihy „Nonconformers: A New History of Self-taught Artists.“ Ta označila její nominaci za „přelomový okamžik.“
Podle ní je nesmírně důležité, že osoba s poruchou učení a omezenou verbální komunikací byla nominována a vystavována na takové úrovni, například na bienále Manifesta, a o ní se píše a publikuje. Zároveň však zdůraznila, že není třeba její práci omezovat pouze na její postižení.
Mezi další nominovanými byli ještě další tři umělci, jejichž práce zahrnovala různé média a témata, včetně malby, sochařství, zvukových a instalačních umění. Favoritem podle mnohých se zdál být irský malíř Mohammed Sami, který vystavoval autobiografická díla v prestižním zámku Blenheim.
Vítězkou se stala Kalu s částkou 25 000 liber (33 000 USD), zatímco ostatní nominovaní obdrželi po 10 000 librách (13 000 USD).
