Všimli jste si někdy, jak se většina lidí před tréninkem svědomitě protahuje? Já ještě minulý týden sledoval v parku skupinku běžců, kteří před během dělali klasické protahovačky — lýtka, stehna, záda, všechno pečlivě. A přesně v tu chvíli mi naskočilo, že je možná čas o tom mluvit jinak. Proč? No… stále se držíme zvyku, který už fyzioterapeuti pár let zpochybňují.
Protahování před sportem: odkud se ten zvyk vzal?
Dlouhá léta nám ve škole, na tělocviku i v sokolovně opakovali: „Nezapomeňte se protáhnout, jinak si něco natáhnete!“ Nějak jsme to zafixovali a máme pocit, že bez statického protahování snad ani nezačneme — možná to znáte taky. Ale výzkumy posledních let ukazují, že tahle rutina nejenže není tak prospěšná, jak jsme doufali, ale někdy dokonce škodí. A není to jen můj názor: i kolega fyzioterapeut z Plzně mi minulý měsíc říkal, že už to běžcům vážně nedoporučuje.
Statický stretching: Co se děje ve svalech?
Statické protahování znamená výdrž v určitém protažení — často i přes 30 vteřin. Ale tělo reaguje trochu jinak, než si možná myslíte. Při déletrvajícím natažení svalů krátce klesá jejich schopnost rychlého a silného stahu. Což před dynamickým výkonem, třeba fotbalem nebo crossfitem, není zrovna žádoucí. Nedávno jsem někde četl, že atleti, kteří se před závodem dlouho protahují, mají horší starty i kratší dohody — a nejsem si jistý, jestli by mi to kolegové v tělocvičně odpustili, kdybych jim to řekl nahlas…
- Svaly se tzv. “utlumí”: sníží se explozivní síla
- Zvyšuje se riziko menší koordinace
- Může dojít i k vyšší únavě při výkonu
Co místo toho? Aktivace, dynamika, zábava
Teď se asi ptáte: Tak co mám teda dělat? Podle fyzioterapeutů a trenérů je daleko lepší vsadit na tzv. dynamickou rozcvičku. Třeba zápas s kamarády začít několika dřepy, výpady, lehkým běháním, koulovým výskokem… no jasně, ne každému se chce. Ale rozdíl pocítíte rychle. Dynamika svaly prohřeje a „aktivuje“, aniž by je oslabila před hlavním výkonem.
Co říkají naši fyzioterapeuti?
U nás v ordinaci se o tom dost mluví. Jeden kolega se dokonce chlubil, že už žádného klienta na statický stretching před sportem ani neupozorňuje — prý to zbytečně natahuje. Můj pohled je možná trochu umírněnější: u některých sportů, kde opravdu hrozí přetížení jedné partie (třeba gymnastika), malé protažení neuškodí. Ale pro běžce, cyklisty, fitness nadšence i volejbalisty? Klidně na to zapomeňte. V našem chatu jsme to před týdnem zase řešili: většina se shodla na tom, že od té doby, co přešli na dynamickou rozcvičku, si méně stěžují na drobná natažení a bolístky po tréninku.
Kdy statický stretching dává smysl
Tady bych rád trochu zabrzdil. Nejsem si jistý, jestli se tahle teorie hodí na sto procent pro všechny. pokud patříte mezi ty, co sportují večer nebo po náročném dni, krátké protažení po výkonu je naopak výborné — pomůže svalům zrelaxovat a zkrátit dobu regenerace. Na předtréninkový stretching ale fakt zapomeňte. No, v každém případě — poslouchejte svoje tělo a když vám některý typ zahřátí vyhovuje, je to vaše volba.
Takže — protahovat, nebo ne? (Shrnutí pro nerozhodné)
- Před tréninkem: vyhněte se statickému stretchingu, zkuste raději lehce běhat, dělat dřepy, poskoky apod.
- Po tréninku: klidně protáhněte, ale bez bolesti.
- Pokud vás bolí svaly nebo cítíte únavu — konzultujte to s odborníkem, třeba fyzioterapeutem z vašeho regionu.
Možná to zní jako maličkost, ale všiml jsem si, že právě tahle změna rutiny má dlouhodobě dost velký dopad. Vyzkoušejte a napište mi do komentářů — pomohlo něco z toho i vám? Nebo vaše zkušenost úplně jiná? Vlastně mě to dost zajímá, protože… v tomto se asi nikdy nenajde jediná dokonalá rada — a v tom je to trochu kouzlo.
