Nedávná statistika ukázala, že Češi ve věku 40+ spoří víc—a hlavně chytřeji—než mladší generace. Prý mají tajné triky, které většinu třicátníků ani nenapadnou. proč? A co přesně dělají jinak, že na tom reálně vydělávají? Možná vás překvapí, jak moc věk souvisí se způsobem, jakým přemýšlíme o penězích.
Co se mění po čtyřicítce?
Je to zvláštní—na minulý pátek si vzpomínám jako dnes. V hospodě u náměstí (mimochodem, ceny tam rostou rychleji než můj plat) mi kolega říká: „Víš, ve dvaceti jsem šetřil na dovolenou. Dnes šetřím hlavně na klid v hlavě.“ Tahle jednoduchá věta vlastně vystihuje vše.
Po čtyřicítce se člověk (většinou) už nebojí říct ne, líp plánuje a hlavně… má lepší představu, co v životě chce (nebo nechce, taky možnost). U nás v práci šlo na podzim několik lidí do předčasného důchodu—prej proto, že měli naspořeno přesně podle plánu.
Peněženka už není dno bezedné
Zajímavé je, jak většina lidí kolem čtyřicítky mění vztah k penězům. Zatímco ve třiceti prolezete všechny e-shopy, protože „na to prostě mám“, v pětačtyřiceti spíš hledáte, kde dát stovku stranou. Velký vliv má i rodina. Můj soused, Petr, mi kdysi řekl: „Dětem na kroužky a sobě spoření na horší časy, všechno ostatní je bonus.“ Něco na tom je.
Kde a jak Češi po čtyřiadvacítce šetří
- Automatizované spoření: Nastavit si trvalý příkaz hned po výplatě, ať peníze zmizí dřív, než vás svrbí prsty.
- Krocení zbytečných výdajů: už žádné impulzivní nákupy po cestě z práce—místo toho plánovat, zapisovat, a někdy zkrátka raději do krámu nejít.
- Investice do věcí s hodnotou: Tím nemyslím sbírat známky, ale třeba lepší spotřebič do domácnosti (soused nedávno srovnával účet za elektřinu—po výměně pračky má za rok ušetřeno přes 1500 korun).
- Pravidelný přehled peněz: Možná zní nudně, ale mobilní aplikace typu George nebo Spendee dělají s rozpočtem úplné divy.
- Vzdělávání o penězích: Někteří opravdu chodí na workshopy, jiní prostě sledují YouTube. Každopádně—víc informací = méně hloupých chyb.
Možná je to míň sexy než bitcoin a víc jako účetní tabulka na chalupě, ale pravda je, že právě konzistentnost vydělává víc než „geniální“ nápady přes noc.
Výnosy z nudného šetření
Otázka zní—opravdu na tom ti zkušenější vydělají? nedávno jsem viděl zajímavou studii ČSOB: lidé 40+ průměrně zhodnocují úspory o 6–9 % ročně, a to i přes inflaci. Zkrátka dělají méně riskantních experimentů, častěji diverzifikují (nejen akcie, ale i termínované vklady, dluhopisy, stavební spoření…).
Pamatuju, jak moje máma kdysi celou rodinu přesvědčovala, že „i 500 korun měsíčně se počítá“. Tehdy jsem to bral jako křivdu—dnes bych jí za to poslal kytku.
Jde to vůbec aplikovat na mladší?
V našem chatu teď často řešíme: jde tenhle styl šetření vlastně naučit mladší lidi? mám pocit, že by to stálo za pokus, ale nejsem si jistý, že by to fungovalo na každého. Finanční tipy od mámy už dneska zní trochu staře, ale třeba pravidlo „neutrácej za to, co ti nepřinese klid“, je pořád celkem aktuální.
Rychlé tipy na závěr
- Nastavte spoření automaticky. I malá částka je víc než nic.
- Zapište si výdaje—i kdyby jen na papírek vedle lednice.
- Po čtyřicítce neinvestujte „všechno na jednu kartu“. Ani na dvě.
- Zvědavost je zadarmo: zkoušejte nové strategie, ale s rozumem.
- A klidně si občas udělejte radost. Jinak to nedává smysl.
Vlastně nevím, jestli je šetření po čtyřicítce účinnější pro všechny, nebo jsem měl prostě štěstí na inspirativní lidi kolem. Každopádně, máte někdo vlastní tipy a zkušenosti? Dejte vědět třeba dole v komentářích, nebo pošlete dál těm, koho to bude pálit za pár let.
Víc o tomhle tématu najdete i příště—nebo někde v hospodě po západu…
