Víte, kolik Čechů začne nový koníček po padesátce? Podle statistik je to něco, o čem se hodně mluví, ale ve skutečnosti to zkouší málokdo. Přiznám se, minulý měsíc jsme na tohle téma vedli debatu v našem „rodinném“ chatu—máma skoro přesně řekla: „Je pozdě začínat? Není to už blbost?“ A právě na těchto pochybnostech je celý příběh.
Představte si paní Alenu z Brna, která si po odchodu do důchodu vybalila staré akvarely a… prostě začala malovat. Z ničeho nic, bez ambicí na výstavy, ale s někdy trochu rozklepanou rukou a hlavou plnou vzpomínek z dětství. Možná to na první pohled zní jako obyčejný příběh, ale lékaři jí doslova fandí a sousedi jí začali zvát na wine&paint večery. Proč zrovna malování? A má to opravdu vliv na zdraví?
Nový koníček — nový start (i pro mozek)
Možná jste slyšeli, že učení novým věcem po padesátce zpomaluje stárnutí mozku. Není to žádná marketingová lež, tahle věc je fakt podpořená daty—recentně jsem četl rozhovor s neuropsychologem (dokonce na Seznam Zprávy), kde to vysvětlovali: kreativita výrazně zvyšuje plasticitu mozku. V praxi to znamená lepší paměť, schopnost rychleji se učit, mrštnější myšlení. No a když se ke kreativnímu hobby ještě přidá jemná motorika… lékaři jsou nadšení.
A je tu ještě jedna věc. Všimli jste si, kolik lidí kolem nás bojuje přes zimu s takovou tou únavou, nechutí nebo i lehkou úzkostí? Tohle období je těžké, i když vám není šedesát. Není to jenom počasím—kreativní činnost dává smysl dnům, pomáhá lépe zpracovávat emoce. To mi říkala už moje babička v Kroměříži, když mě nutila do vyšívání (upřímně, tehdy jsem to teda extra neocenil…).
Ruce a nohy v akci: Proč je pohyb při malování důležitější, než se zdá
Tohle jsem úplně nevěděl: malování je i docela solidní trénink rovnováhy a jemné motoriky. Alena mi po hodině akvarelu ukazovala, jak se jí rozklepaly prsty, ale za pár týdnů už štětec drží skoro jak za mlada. Lékaři vysvětlují (včetně ortopedky mé kamarádky z Plzně, kterou cituju furt): zapojení rukou i prstů posiluje spojení mezi mozkem a končetinami. To je zásadní, pokud nechcete ve stáří klopýtat na schodech, věřte mi—v našem domě je o tyhle příběhy nouze…
Navíc, když si k malování stoupnete—nebo si šoupnete plátno na větší stojan—dostanete do těla trochu pohybu navíc. A to je v 50+ zásadní.
Psychická pohoda: Co se děje, když zkoušíte něco nového
Možná to nebude pro každého, ale většina lidí zažívá po kreativních aktivitách radost a pocit uspokojení. psychologové tomu říkají stav „flow“—člověk zapomene na telefon, na starosti, na kdejakou bolístku. V našem chatu jsme se smáli, když Alena psala, že u malování zapomněla i na vaření večeře. i když to vypadá jako drobnost, může to změnit celkový přístup ke stáří.
Plus, s novým koníčkem vznikají nové sociální vazby. To je fakt, který už (snad) nikdo nezpochybňuje. Alena se přidala do místního klubu, kde každý svůj nedělní obraz sdílí s dalšími seniory—někdo se červená, někdo se chlubí, ale hlavně se setkávají a smějí. Je to prosté, ale přece jen to funguje.
Vyzkoušejte sami (nebo doporučte rodičům)
- Začněte s jednoduchými akvarely nebo pastelkami—stačí pár barviček a papír z papírnictví.
- Připravte si místo, kde neruší hluk a nevadí trocha nepořádku.
- Nikdo nečeká, že budete hned Piccaso—důležitá je radost z procesu.
- Když se přidáte k místní skupině, nebo poprosíte o tip souseda, je to dvakrát snazší—v našem domě se takhle letos začalo malovat už třikrát víc lidí než loni, a to nekecám.
Co z toho plyne?
Vlastně nevím, jestli malování v padesáti a dál je návod na věčné mládí. možná je to prostě další cesta, jak neztratit chuť učit se, být s lidmi a nezakrnět. Pokud jste dlouho váhali, teď je asi dobrý moment to zkusit. nebo dát tip rodičům—času bývá dost, chybí jen první krok.
Váš příběh může inspirovat další, tak proč ne? Podělte se v komentářích, co jste zkoušeli vy (nebo o čem zatím jen uvažujete — někdy stačí málo, aby se něco změnilo). No, a pokud někdo ví, kde v Ostravě prodávají fakt dobré akvarely za slušnou cenu, dejte vědět i mně…
Váš (možná trochu nepečlivý) editor ze Žižkova.
