Vzpomínky na školní léta
Andrew Field vzpomíná, jak jeho škola v jižním Londýně rozdávala malou modrou knížku, v níž bylo uvedeno všech položení studentů daného roku. Podle jeho slov jeden chlapec procházel tuto knihu, aby spočítal, kolik dětí mělo běžné anglické příjmení Smith a kolik mělo indické příjmení Patel. Když se ukázalo, že Patelů je více než Smithů, každý to veřejně oslavoval a dokonce se konala slavnostní akce spálení školního seznamu jako protest proti tomu.
Postava Nigela Farage v dospělosti
Jeden ze studentů této školy, kterého Field popisuje jako „povýšeného, osamělého a arogantního samotáře“, si později vybudoval kariéru v politice. Stal se jedním z nejvlivnějších politiků ve Velké Británii v posledních desetiletích, a to přesto, že nejdříve působil v londýnském finančním sektoru, kde obchodoval s komoditami. Následně se stal dlouho sloužícím členem Evropského parlamentu a později vedl kampaň na odchod Velké Británie z Evropské unie. Dnes je v 61 letech předsedou strany Reform UK, která se vymezuje proti imigrantům. Podle průzkumů by měl při volbách, které by se konaly okamžitě, velkou šanci stát se příštím britským premiérem.
Obvinění z rasistického chování
Některé z jeho bývalých spolužáků z elitního Dulwich College, kteří jsou přibližně o 20 let mladší, se nedávno a veřejně přiznali k tomu, že Farage během svých teens let stále v 70. a 80. letech projevoval rasistické a antisemitské chování. Tato obvinění nyní znásobila média, například Guardian, které je zveřejnilo minulý měsíc. Farage popírá všechny tyto nároky a označuje je za pokus o pomluvu, kterou média používají v souvislosti s otázkou imigrace.
Konkrétní obvinění
Podle svědectví několika bývalých studentů Farage často dával nacistické pozdravy nebo předváděl vojenské kroky, například chůzi jako v steppe. Field tvrdí, že jako devítileté dítě, jediný černý žák ve třídě, byl opakovaně šikanován Faragem, který mu prý říkal například: „Afrika je tamhle. Proč se tam nezpráskáš?“
V jednom případě zatím nejvíce zapamatovatelném, byl Farage tehdy již prefectem a podle svědectví si sám vzal na starost ukázat Fieldovi, jak má využívat svou nově nabytou moc. Ukázal mu, že může poslat mladší děti do vězení bez jakéhokoliv důvodu, což u Fielda vyvolalo hluboké znepokojení.
Obvinění od dalších spolužáků
Dalším, kdo mluvil o Farageově rasistickém chování, je Peter Ettedgui, dnes filmový režisér. Ten byl ve stejné třídě s Faragem ve věku 13 až 14 let a popisuje, že když zjistil jeho židovský původ, Farage reagoval výsměšně. Často podle Ettedguiho Farage říkal věty ve stylu „Hitler měl pravdu“ a předstíral, že napodobuje pískání plynové komory.
Farageovo odmítání obvinění
Nigel Farage dlouhodobě všechny obvinění odmítá. V prohlášení CNN uvedl, že „přísně tvrdí“, že příběhy o jeho údajně rasistickém chování před padesáti lety jsou nepravdivé. Tvrdí, že Guardian se snaží ho očernit z důvodu jeho postoje k imigraci. Historicky byly podobná obvinění vznesena již před více než deseti lety, například v roce 2013, kdy novinář Michael Crick zveřejnil dopis od učitele z Dulwich College, který se stavěl proti Farageově jmenování prefectem kvůli jeho „veřejně hlásaným rasistickým a neo-fascistickým názorům.“
Reakce na poslední obvinění a jeho odpověď
Farage v poslední době tvrdí, že jeho výpovědi ohledně rasistických příhod jsou pouze nedorozumění či zveličení. Podle něj nemá v úmyslu nikomu kanadskému či jinému ublížit a všechny jeho výroky jsou vztahovány na dobu před 49 lety, kdy mu bylo kolem 13 let. Na otázku, zda někdy ubližoval jiným záměrně, odpověděl, že nikdy a že jeho chování v minulosti nebylo zaměřené na konkrétní osoby.
Někteří současní i bývalí spolužáci z Dulwich College však tvrdí opak a poukazují na to, že rasistické chování bylo intenzivní. Field například tvrdí, že rasismus se u Farageho projevil nejvíce ve věku 17 a 18 let, když byl již prefectem, což je střední fáze jeho školního života. Ettedgui navíc dodává, že Farageova tvrzení, že nikoho nezneužíval přímo, nejsou pravdivá a že jeho chování bylo záměrné, osobní a velmi agresivní.
Politické vyhlídky a veřejná důvěra
Obvinění se, zatímco ještě nebyla potvrzena, pravděpodobně nevypudí Farage z jeho snahy vstoupit do Downing Street po příštích volbách, které jsou naplánovány až na rok 2029. Analytici upozorňují, že Farage má stále kolem 15 % hlasů, což odpovídá přibližně 4 milionům voličů, a to nejen díky své bývalé straně UKIP, ale i pozdějším stranám, jako je Brexitová strana nebo Reform UK. Budoucí výsledek závisí na tom, zda se mu povede přesvědčit více voličů středního proudu a jak zapůsobí možná kampaně taktické volby, například koalice „kdokoli, jen ne Reform“.
V menším měřítku podle průzkumů většinová veřejnost stále vnímá Reform jako rasistickou stranu s rasistickou politikou, přičemž jen asi 36 % věří, že je strana bez rasistických záměrů. Navíc jen 13 % voličů z etnických menšin má na Farageho pozitivní názor, zbytek ho vidí negativně.
Naopak Farage těží z toho, že již dlouho odolává spojení s extrémní pravicí, například odmítá spojení s Tommy Roberstonem, radikálním odpůrcem islámu. I přesto, že část britské pravice diskutuje o tom, zda jsou Black a Asijci opravdu Britové, nebo zda by měli být v parlamentu politikové s cizím původem, Farage otevřeně vítá příslušníky etnických menšin a zpřístupňuje jim své strany. Podle některých odborníků je tak vlastně na „střední cestě“ v otázkách imigrační politiky.
Závěr
Někteří jeho bývalí spolužáci varují, že stejně jako obvinění, tak i Farageovy popření si zaslouží pozornost. Ettedgui říká, že je ironické, že se Farage snaží popřít věci, které jsou široce potvrzené, a zároveň uznává, že je to znepokojující, protože takový člověk by mohl v budoucnu stát v čele vlády Velké Británie.
Existují také názory, že někteří lidé z jeho okolí považují obvinění za politicky motivované pokusy ho očernit, nicméně svědectví bývalých spolužáků byla získána nezávisle na sobě, a Ettedgui tvrdí, že se rozhodl o svých zkušenostech mluvit ve snaze, aby voliči před volbami udělali „vlastní důkladnou kontrolu“.
V konečném důsledku je jasné, že otázky kolem minulosti Nigela Faragea zůstávají předmětem veřejné diskuse a nejistoty ohledně jeho osobní pověsti a politických šancí do budoucna.
