Úvodní pohled na osobu a okolnosti
Claudio Neves Valente, rodák z Portugalska, je sice známý hlavně kvůli nedávným událostem, jeho životní příběh však stále zůstává předmětem nejistot. Po více než týdnu od doby, kdy policie oznámila jeho zapojení do vraždy dvou studentek Brownovy univerzity a profesora MIT, se jeho blízcí i sousedé pokoušejí sestavit obraz mladíka, který byl znám jako velmi nadaný, avšak zároveň odtažitý a uzavřený do sebe.
Vzpomínky z dob studentských let a životní dráha
V oblasti Olivais v Lisabonu, kde Claudio žil jako student před více než dvaceti lety, leží jeho původní bytový dům. Jedná se o typickou obytnou čtvrť východního Lisabonu, se stavbou v odstínech hnědé, krémové a šedé. Podle sousedů, kteří ho znali tehdy, byl Claudio velmi inteligentní a zdvořilý člověk, jenž se však vyhýbal kontaktům s okolím a byl považován za introverta. V době, kdy tam studoval na Instituto Superior Técnico, jednom z nejprestižnějších inženýrských škol v Portugalsku, se specializoval na technickou fyziku.
Studijní léta a vzdělání
Instituce potvrdila, že Claudio Neves Valente a jeho bývalý spolužák Nuno Loureiro, nyní profesor na MIT, studovali ve stejném období v letech 1995 až 2000. Claudio se při studiu zaměřil na technickou fyzikální inženýrinu, což byl výrazný bod jeho akademické kariéry. Maria Margarida Baptista, sousedka, vzpomíná na jeho pečlivou práci při administrativních povinnostech v bytovém komplexu. Připomíná, že Claudio byl vždy velmi svědomitý při plnění svých úkolů, jako byly platby nebo účetnictví, a že si ho vážila nejen pro jeho práci, ale i pro přátelský přístup.
Osobní a rodinné vztahy
I přestože uplynulo přes čtvrt století od jejich posledního setkání, Baptista byla šokována zprávou o útoku v Brownově univerzitě. Zdůrazňuje, že Claudio byl v mládí velmi zodpovědný a bystrý, ale jeho uzavřená povaha se však projevovala i mimo komunitu. Podle jejích slov se Claudio vyhýbal kontaktu s vlastní rodinou; jeho rodiče často navštěvovali jeho byt, ale on je odmítal vpustit dovnitř.
Nejistota ohledně rodinných vztahů byla podle sousedky patrná i z toho, že rodiče někdy čekali před domem, pokud se Claudio neotevřel. Matka, podle ní, často vyhledávala informace od sousedů, že Claudio je stále naživu. V jedné z událostí rodiče dokonce s hasičským a policejním personálem rozbíjeli okna, aby zkontrolovali, zda Claudio nezemřel uvnitř bytu.
Rodinné obavy a osamělost
Claudioova matka měla obavy, že se její syn uteče či úmyslně zmizí, což se později skutečně stalo. Rodiče s ním údajně nemluvili několik let, a velká část jejich kontaktu spočívala v pomocech od sousedů. Podle jedné ze sousedek, matka Claudio vyjadřovala přesvědčení, že její syn potřebuje pomoc, ale sám o ni nestojí.
Dětství a nadání
V raném věku rodiče Claudio mimo jiné zaučili na olympiádě v Coimbra, kam ho vzali, když mu bylo asi 10 let. Jeho učitelé ho popisovali jako excelentního studenta, který na škole vynikal nad ostatní. José Morgado, učitel fyziky a chemie, vzpomíná, že Claudio vynikal schopnostmi a již jako dítě byl označován za „dokonalého studenta“. Mimo jiné reprezentoval Portugalsko na mezinárodní fyzikální olympiádě v Austrálii.
Reakce na rozsudky a události
Po zjištění, že Claudio stál za střelbou v Brownově univerzitě, byla tato zpráva pro mnoho jeho předchozích učitelů a známých šokem. Morgado vyjádřil, že toto chování je v přímém rozporu s jeho obrazem mladého muže, kterého znal jako vzorného studenta a přátelského člověka. Přitom přiznává, že je stále těžké si představit, jak se z bystrého a talentovaného mladíka stal pachatel takového činu.
