Věděli jste, že řada miliardářů a vizionářů nedrží osmihodinové směny, ale zvládne vše podstatné za čtyři až pět hodin denně? Zní to trochu jako sci-fi z budoucnosti, jenže tahle metoda má svoje kořeny už u myslitelů 19. století. Nedávno jsme o tom mluvili v práci a stejně to nikdo nevěřil – „to je nějaký startupový hype,“ řekla kolegyně. No, možná jsem taky chvíli váhal, ale čísla jsou celkem jasná.
Odkud se vzal „čtyřhodinový pracovní den“?
Možná znáte knihu „Čtyřhodinový pracovní týden“ – ale upřímně, většina lidí má trochu zkreslenou představu, co autor Tim Ferriss opravdu doporučuje. Nejde o lenost nebo vymlouvání se na nedostatek času. Tahle strategie stojí na extrémním soustředění a vědomé volbě, čemu věnujete energii. Steve Jobs pracoval denně několik hodin naplno, a pak šel meditovat do parku v Cupertinu.
Ani naši — řekněme — regionální lídři, jako Tomáš Baťa nebo Jaroslav Beck, nebyli otroky práce. Spíš šli domů ve chvíli, kdy už mozek začal „vařit“. Včera v tramvaji kdosi povídal, že nejlepší nápady dostává na procházce v Prokopáku — znáte to taky?
Proč nás produktivita ničí
- Po 4 hodinách intenzivní „deep work“ výkon strmě padá
- Pozornost je vzácná věc — a kapacita mozku není nafukovací
- Stres z nedokončených úkolů víc škodí, než když nějaký odložíte
Měsíc zpátky jsem si zkusil stopnout čas, kdy fakt makám. Výsledek? Ze 7,5 hodin v kanceláři bylo skutečně hodnotných… 3,5 hodiny. Zbytek zabily meetingy, oběd, slack a mentální mlha. Neříkám, že to máte doma hned zavést — ale popravdě, u většiny profesí to tak stejně je.
Jak to dělají ti nejúspěšnější?
• Blokují si ráno „soustředěné“ bloky, kdy vypnou mobil i e-maily.
• Důraz na jednu zásadní věc za den — všechno ostatní jde stranou.
• Odpoledne meetingy a komunikace, žádná kreativní práce po poledni.
• Reálné přestávky: často krátká procházka, někdo si dokonce dá dvacet minut spánku (což upřímně závidím).
Asi si řeknete – to je pěkné, když člověk nedělá manuální práci. Jenže průzkumy z poslední doby (třeba studie Masarykovy univerzity) ukazují, že i u rutinních pozic je efektivita nejvyšší v prvních hodinách směny. Pak už to je různě rozplizlé… no vy to znáte.
Co si z toho vzít pro sebe?
- Nebojte se určovat vlastní hranice, hlavně když děláte od stolu
- Zkuste jeden týden evidovat, kdy opravdu pracujete — často to překvapí
- Učte kolegy říkat „nejsem teď k dispozici“, bude se vám žít lehčeji
- Nejsou lepší výsledky otázkou hodin, ale čisté hlavy a odvahy říct věcem NE
v našem firemním chatu bylo nedávno téma „produkční pondělí“: několik kolegů přestalo chodit na pondělní schůzky a místo toho pracují ráno doma „offline“. produktivita vzrostla – i když šéf je pořád trochu nervózní.
Může to fungovat i u nás?
Nevím, jestli je čtyřhodinový pracovní den svatý grál úplně pro každého. někdo potřebuje rutinu, jiný má napůl kreativní a napůl operativní práci. Ale jednu věc vím určitě — pokud nezkusíte ubrat aspoň ty zbytečné úkoly, nikdy se neposunete. Můj soused tvrdí: „Lepší čtyři hodiny v kuse, než celej den koukat do zdi.“
Víc asi není potřeba dodávat… no vy víte.
Kdy jste naposledy přemýšleli o svém pracovním režimu? Napište do komentářů, jestli jste už začali zkracovat „vydržené“ hodiny, nebo máte nějaký vlastní hack. Anebo třeba sdílejte článek kolegovi, kterej pořád říká, že bez přesčasů nejde nic stihnout.
