Na začátek jeden fakt: v Praze jsem naposledy slyšel o úspěšném “matchi” v Tinderu asi před půl rokem. A znáte to taky — když přijde řeč na randění, místo nadšených reportů z aplikací si lidi v metru spíš povídají o náhodných setkáních ve vinárně nebo na výletě. Zdá se, že něco se změnilo. Módní svět swipování vlevo a vpravo pomalu ztrácí svůj lesk a Češi, a zvlášť mladí dospělí, najednou dávají přednost staré dobré offline náhodě. Možná je to trend. Nebo jen pandemická únava z nekonečného chatování…
Co se stalo s appkami?
Seznamovací aplikace v Česku používal před pár lety skoro každý druhý single člověk. Tinder, Badoo, Bumble — ten seznam by se mohl neplánovaně prodlužovat o další a další platformy (znáte někdo třeba “Stesti.cz”? Kolegova máma tam fakt potkala tátu). Každopádně, dneska už i moje mladší sestra tvrdí, že “swipování je out”. Důvod? Únava z povrchnosti, vyprázdněný small talk a pocit, že na živo to prostě funguje… líp.
Nedávno jsem v našem firemním chatu četl: “Tak se sejdeme na pivo a uvidíme, žádný chatování dva týdny”. Konečně! Spontaneita, opravdový smích, trapné ticho — to v aplikaci prostě nezažijete, i kdyby vás spojil algoritmus z Harvardu (no, možná někdo to má jinak…).
Proč lidé utíkají zpět k „náhodě“?
- Přirozenost a autenticita. Řešit, jestli emoji znamená flirt nebo vtip? Na živo jasné hned. Navíc, autenticita se prostě online simuluje špatně.
- Míň „ghostingu“ a více reálných zážitků. Zní to zvláštně, ale když už člověk někoho potká osobně, je menší šance, že zmizí beze slova. Možná ze slušnosti — nebo protože Čechům je trapně říct ne do očí i online.
- Offline je nový luxus. Randění na skutečných místech — v Letenských sadech, klubu na Národní, nebo v knihkupectví — začalo být hodně in. Ostatně, třeba káva v novém Karlínském bistru chutná s někým úplně neznámým chutná prostě jinak.
Ačkoli na papíře aplikace nabízejí tisíce možností, realita je často frustrující. Včera mi sousedka přiznala, že poslední “online rande” skončilo padesátiminutovým monologem o invencích v IT. Na živo by aspoň odešla na zmrzlinu (nebo aspoň mohla předstírat, že ji volá máma).
Kde (a jak) Češi dneska randí
Město nabízí hromadu příležitostí — pokud člověk zvedne hlavu od mobilu. Knížkami ověšené kavárny v Vršovicích, vinné bary v Brně nebo jazzové večery v Ostravě… Všude tam dnes potkávám páry, které se podle všeho poznaly přímo na místě, spíš než uprostřed swipe session. Někteří si dokonce dávají osobní “random víkend” — jdou někam, kde nikoho neznají a nechají “vesmír” zařídit zbytek. Sám jsem to zkoušel v lednu. No, s výsledkem napůl… ale aspoň jsem našel svůj nový oblíbený podnik.
[IMAGE2]Czech people flirting street summer[/IMAGE2>
Seznamovací akce a “retro randění”
Zájem o rychlá rande a různé zážitkové seznamky podle statistik roste. Organizátoři říkají, že třeba tzv. “speed dating” se v Praze za tři měsíce vyprodal třikrát po sobě. Něco na tom bude — když si zabrousíte do diskuzí na Seznam.cz, většina lidí se shodne: offline kontakt prostě žádná aplikace nenahradí.
Co může pomoct “offline” neostříleným?
- Nevyhýbat se úsměvu a kontaktu očí. Zní to triviálně, ale Češi to často zapomínají. A že někdo kouká do telefonu — nevadí. Stačí vytrvat.
- Nebát se malých akcí. Vyjděte na stánek s pivem v Holešovicích, nebo na venkovní koncert. Třeba potkáte někoho, kdo rád tancuje jako vy.
- Umírněný small talk. Nesnažte se být “ultra originální”. Úplně stačí poznámka o počasí nebo kavárenské playlisty — fakt to funguje. No, někdy…
Samozřejmě, pro některé je “offline” pořád těžké. Ale mám pocit, že s trochou spontánnosti a odvahy se v Česku vracíme k tomu, co zažili naši rodiče — skutečným příběhům o lásce na peróně nebo v knihovně. Možná o něco pomaleji a neohrabaněji — ale zato opravdově.
Má tahle změna smysl?
V dnešní době, kdy máme všechno na dosah kliknutí, je rozumné hledat vztahy právě naživo. Někdo říká, že je to retro, jiný tomu říká návrat ke kořenům. Jisté je: zážitky, emoce a nové známosti venku “na ulici” nás možná někdy překvapí víc, než čekáme. A kdo ví — možná se letos někdo z vás potká s láskou života… při čekání ve frontě na pivo. v tom je celé kouzlo — nebo ne?
Zkuste tento týden zvednout hlavu od displeje a pozdravit cizince — a napište, pokud jste zažili něco podobného. Nebo se ozvěte do komentářů. no, uvidíme…
