Možná jste si taky všimli. Najednou se v okolí roztrhl pytel s lidmi, kteří po padesáti začínají něco nového—ne jenom v práci, ale i v osobním životě. Nedávno jsme to řešili v našem firemním chatu: proč tolik známých najednou běhá po kurzech, chodí na keramiku nebo se učí nové sporty? Výsledky mě docela překvapily, i když, uznávám, některé byly trochu… zvláštní. Ale většina byla fakt inspirující.
Proč právě po padesátce přijde chuť na nový koníček?
Na první pohled by se zdálo, že s přibývajícími vráskami přibývá únava, lenost, pohovka a televize—jenže opak je u spousty Čechů pravdou. Podle nedávného průzkumu Českého statistického úřadu (žádné internetové „výzkumy“!) počet lidí po padesátce, kteří začínají s novými aktivitami, za posledních 5 let narostl téměř o 20 %. Jeden ze sousedů mi prý řekl, že když už děti vyletí z hnízda a kariéra jede na setrvačník, člověk najednou chce něco jen pro sebe.
Možná je to i tím, že se dožíváme víc a máme lepší zdraví než generace našich rodičů. Mě osobně překvapilo, jak často zmiňují touhu „nezakrnět“, nezůstat stát na místě. No a trochu i proto, aby si rozšířili okruh známých – prý v obchodě už nikoho nového nepotkáte.
Nejčastější nové koníčky po padesátce v Česku
Na našem sídlišti je to pořád dokola: nordic walking, keramika, jazykové kurzy… A taky práce se dřevem nebo focení. Kolega Petr začal loni malovat (prý vždycky chtěl ale “nebyl čas”), a dneska má jeho obraz v kuchyni půl kanceláře.
- Nordic walking—ano, opravdu jde o ty hůlky, co zabírají půl chodníku, ale věřte mi, prošel jsem si to měsíc zpátky a fakt to bolí svaly, o kterých jsem neměl tušení
- Keramika, malování a rukodělné kurzy—ne, není to “jen pro ženské”, bývalý kolega chodí na keramiku už rok a má doma sbírku hrnků, kterou vám hrdě ukáže při každé návštěvě
- Plavání, golf nebo petanque (ano, prý se z toho stává nová česká vášeň, aspoň u nás v parku to frčí)
V čem jsou výsledky až překvapivě dobré?
Možná bych netvrdil, že každý nový koníček z vás udělá superhrdinu, ale některé efekty jsou docela hmatatelné. Jednak vás to donutí vystoupit ze své bubliny—poznáte nové lidi, třeba úplně jiné než z práce nebo rodiny. Navíc hodně těhle aktivit pomáhá nejen fyzicky, ale i psychicky, což jsem sám dřív podceňoval. Měsíc zpátky to vysvětlovala v rozhovoru paní Boušková z Olomouce: prý od doby, co chodí na batikování, ji už neštve ranní vstávání.
Doktoři taky začali zmiňovat méně depresivních epizod, lepší spánek a menší pocit osamění. To mi přišlo nejzajímavější—ani ne tak kvůli samotnému malování, ale kvůli té partě a pocitu, že pořád něco zkouším. I když někomu to prostě nesedne, jasně.
Tipy: Jak začít a neztratit chuť po prvním neúspěchu
- začněte s tím, co vás láká teď – nečekejte, že najdete „ideální“ koníček na první dobrou, možná to bude pěkný omyl jako moje pokusy o tanec
- zapojte kamaráda nebo někoho z rodiny, ne proto, že se bojíte, ale člověka to víc donutí dorazit
- koukněte na nabídku svého města – často jsou pro seniory/aktivní padesátníky kurzy za pár korun, v Brně loni nabízeli třeba vaření s profesionály
- zkuste si vést malý deník nebo aspoň fotku z každého týdne – zpětně to motivuje mnohem víc než plánovač aktivit
Je nikdy pozdě začít? Možná trochu klišé, ale…
Vím, že to zní jako fráze z motiváčních kalendářů – jenže lidi kolem mě jsou toho fakt důkazem. I když ne každému se všechno povede napoprvé. Není potřeba mít talent ani extra čas: někteří začali malovat v šedesáti, někdo se naučil lepit modely letadel ve dvaapadesáti a dneska si nemůže vynachválit ten klid. Včera diskutovali sousedi na balkoně, že chtějí zkusit charitativní činnost. Možná jsem na něco zapomněl, možná se taky ještě do něčeho pustím. v každém případě – pojďte mi napsat do komentářů, co jste zkusili vy, u nás v redakci je každá inspirace vítaná…
…a jestli jste už něco nového začali, klidně se pochlubte!