Na první pohled to vypadá nevinně — pár dní v posteli, teplota, Netflix, čaje. Pak se probudíte a máte pocit, že „snad už je všechno ok“. Jenže návrat k pohybu po nemoci není sprint. Nedávno mi kolegyně v práci vyprávěla, jak to zašla „zkusit na jistotu“ a skončilo to znovu u doktora — no, klasika. že se mi to nestalo taky, je možná spíš náhoda…
Proč nespěchat? Vaše tělo ještě není hotovo
Jedno z nejtěžších ponaučení: tělo není pračka s režimem „rychlopraní“. Po nemoci — ať už šlo o chřipku, angínu nebo něco „lehčího“ — naše svaly i imunita potřebují čas. Už jste si někdy všimli, jak se při pokusu zaběhnout normální trasu po nemoci zadýcháte jako kdyby někde na Koňském trhu zadarmo rozdávali trdelník a vy tam dobíhali poslední? No právě.
měsíc zpátky jsem zkusil jít na tenis jen den po tom, co mi slezla horečka. Dopadlo to tak, že jsem si po pěti minutách musel sednout. Pocit viny? Jasně. Ale aspoň už vím, že pospíchat nemá cenu.
Nejčastější chyby — a proč je stále opakujeme
- Příliš brzký návrat: Motivace 100 %, tělo ready na 30 %. To nevychází.
- Stejný výkon jako před nemocí: Srdce sice chce, ale plíce vás rychle přesvědčí o opaku.
- Přeskakování zahřátí a strečinku: čas není, ale pak není ani síla.
- Nedostatek hydratace: V zimě prý není žízeň, říkají kamarádi — ale pak je zle.
Můj soused Honza tvrdí, že když je po nemoci „půl zdravý“, hned běhá intervaly jako by se nic nestalo. Přiznávám, trochu mu závidím ten optimismus. Ale jestli se chcete vyhnout recidivě… Udělejte to tentokrát chytřeji.
Jak tedy na bezpečný start? Praktický návod
- Vyčkejte aspoň 2–3 dny bez příznaků. Opravdu. To, že už nekašlete, ještě neznamená, že v těle není drobný zánět. Mně lékařka vždy říká: „Počkejte si na den úplné pohody.“
- Začněte o 50 % lehčeji. Pokud jste zvyklí běhat 5 km, zkuste místo toho svižnou chůzi kolem domu. Nebo kruhový trénink jen s vlastní vahou — pod strechou nebo třeba pod Žižkovskou věží.
- Hlídejte tělo „zvnitřku“: Nejen pocení a dušnost, ale i „divné mravenčení“, bolest hlavy nebo tlak na hrudi jsou varování. Možná je to jen psychika, ale možná taky znamení, že ještě není čas.
- Pijte a jezte kvalitně. Ne, kafe nestačí. Vývar od mamky, banán a k tomu dost vody opravdu pomůžou s regenerací. V našem fitku říká trenér: „Bez vody nebude výkon, ani když si to budeš přát.“
- Nastavte si reálná očekávání. Nemusíte dohnat vše za jeden den. Týden ztráty vás nezničí, spíš naopak. většina lidí se přecení — a pak dva týdny jen zírají na strop…
Jak poznat, že už můžete zase naplno?
Dobrý indikátor? Tělo ráno nebouchá na poplach, žádné bolesti, chuť jít ven nebo sportovat se vrací sama. Pokud ale máte i po rozcvičce pocit, že byste nejradši zalezli zpět pod peřinu, raději ještě posečkejte. není žádný manuál na den přesně — poslouchejte své tělo, i když to zní jako klišé (ale je to tak).
Závěr: Nechte si prostor na chyby a hlavně buďte v klidu
Sport po nemoci není závod, kde první v cíli vyhrává zdraví. Je to spíš maraton trpělivosti. Mě osobně nejvíc motivuje vědomí, že už příště to půjde líp — a někdy prostě tělu raději dopřát den navíc.
Máte svoje triky, jak se po nemoci rozhýbat? Napište mi nebo dejte vědět v komentářích. A pokud znáte někoho, kdo se právě po nemoci chystá hned na trénink — možná mu článek pošlete. jeden z nás dva vám za to určitě poděkuje…
