Možná to znáte – pondělí ráno, káva v ruce, otevřený e-mail a rychlý pohled na úkoly. Člověk nechce zklamat šéfa ani sebe, tak zabere na 110 %. Ale proč právě tohle často bývá cesta do slepé uličky? Víte, že jedna konkrétní chyba v pracovním stylu vás může nenápadně dotlačit až na pokraj vyhoření? A přitom ji opakuje spousta lidí kolem nás – v kanceláři, na home office, podle mě i v každé druhé české firmě…
Workoholismus maskovaný jako loajalita
Na první dobrou vypadá nadměrné pracovní nasazení jako známka spolehlivosti. Děláte víc, stíháte termíny, berete si úkoly navíc. Jenže když na to koukám zpětně (třeba na kolegovu příhodu z Plzně), právě pocit, že musíte být vždy dostupní a všechno řešit hned, je základní kámen průšvihu. V našem týmu jsme se o tom nedávno bavili – většina lidí prostě neumí říct: teď to odložím, mám toho dost.
Tichý syndrom: Jak poznat první příznaky vyhoření?
- Každodenní únava, která nevymizí ani po víkendu
- Náhlá podrážděnost z drobností (kolega špatně podal hrnek – rozčílí vás to?)
- Odsouvání soukromého života na vedlejší kolej
- Stahující pocit, že už nejde zaklapnout notebook
- Výkon klesá, i když času trávíte v práci víc než dřív
Můj soused tvrdil, že to je prostě “normální únava z jara”, ale já si tím nejsem jistý — sám jsem si tohle prožil zhruba před rokem.
Jedna klíčová chyba: Nedostatek mentálních přestávek
Tahle chyba je všudypřítomná. Přestávky? Jasně, až dodělám tenhle report, pošlu faktury, odpovím na e-mail… Výsledek? Přestávka se nikdy nekoná. Nedostatek mentálních „mezer“ ničí naši kreativitu i psychickou odolnost rychleji, než si připustíme. Například měsíc zpátky jsem sledoval kolegu, který seděl 6 hodin v kuse — už po hodině nebyl schopný rozhodovat téměř nic rozumného.
[IMAGE2]burnout prevention Czech office[/IMAGE2>
Podle průzkumu z Masarykovy univerzity zažil každý třetí zaměstnanec v Česku minimálně jednou syndrom vyhoření. je to děsivé číslo, i když možná to zní jako běžná součást života v Praze. Ale šlo by tomu snadno předejít — kdyby se lidé naučili vědomě dělat krátké přestávky, ideálně každou hodinu.
Jak to zkusit jinak: Praktické tipy, které fungují i v českém prostředí
- Technika Pomodoro: 25 minut intenzivní práce – pak 5 minut pauza. Nejde jen o teorii z knížky, fakt to pomáhá. osobně používám klasickou kuchyňskou minutku (ano, je to srandovní, ale funguje).
- Vypněte notifikace aspoň na hodinu denně. Kamarádka z Brna říká, že díky tomu dokáže konečně dokončit složitější úkoly bez bloudění myšlenek.
- Pravidelný pohyb – stačí projít se kolem kancelářské budovy. Někdo si myslí, že jsou to „americké poučky“, jenže bez pohybu je to fakt těžší.
Co si z toho odnést?
Syndrom vyhoření není o tom, že jste slabí. většinou jde o nedostatek mikropauz, neumění vypnout a společenský tlak být pořád „on-line“. Pokud se v tom poznáváte, zkuste tento týden jen jednu změnu – třeba nastavit budík na 15minutovou přestávku a opravdu ji dodržet.
A třeba se večer poprvé po dlouhé době nebude práce honit v hlavě až do usnutí… Vlastně mě zajímá, jak to vidíte vy – máte vlastní tipy, co vám zafungovalo? Napište do komentářů, třeba si všichni vzájemně pomůžeme. Některé chyby v práci se totiž opakují pořád dokola – alespoň trochu je omezit může být zajímavý začátek.
