V Česku se často mluví o tom, jak být efektivnější. Ale málokdo otevřeně přizná jednu drobnost, která nám každému požírá čas, energii — a ve výsledku i chuť do práce. Vlastně jsem na to narazil náhodou: před pár týdny mi kolega ukazoval, jak organizuje svůj pracovní den a… přišel mi to dost šílený. Opravdu děláme stále dokola tu samou chybu, která nám brání v tom být v práci lepší? A pokud ano — dá se s tím vůbec začít něco dělat?
Věčný multitasking — zabiják soustředění
Podle průzkumu ČSOB z roku 2023 až 68 % dospělých v ČR přiznává, že během práce neustále přepíná mezi úkoly. znám to taky; sedíte nad důležitým mailem, najednou si vzpomenete na zprávu od šéfa na Teams, kolega vám píše na Slacku a někdo v chatu pošle vtipný gif o Jaromíru Jágrovi. Všechno chvilku děláte — a z té práce nic.
je docela paradox, že si většina lidí myslí, že multitasking je znak vysoké produktivity. Opak je pravdou. Harvard Business Review i moje vlastní zkušenost z firmy v Holešovicích potvrzují — každé přepnutí úkolu znamená ztrátu koncentrace. A obnova soustředění zabere odhadem 20 minut. představte si, kolik toho denně ztratíme, když nám každých deset minut přijde notifikace…
Proč to vlastně děláme?
Když se nad tím zamyslím, je to zvyk — skoro reflex. kolega říká: „Když slyším cinknutí Messengeru, musím to otevřít, jinak mám pocit, že mi něco důležitého uniká.“ V našem chatu jsme řešili, jestli to má taky někdo takhle — většina přiznala, že to prostě nejde nevšímat. FOMO (fear of missing out) tu funguje na jedničku.
No a druhá věc: češi mají pocit, že být pořád „k dispozici“ je vlastně nutnost. Možná za to může pracovní kultura, možná mobil od T-Mobilu, nevím jistě…
Jak z toho ven?
Tak jo, žádné poučky typu „naplánujte si den v Google Kalendáři a bude hotovo“. Musím přiznat, že mně osobně fungují úplně jednoduché triky — ale je to o zvykání, první dny to fakt nebyla sranda. Tady je to, co zkouším už několik měsíců:
- Vypínám notifikace na Slacku i mobilu vždycky, když začnu něco důležitého — přijde mi, že už po týdnu jsem byl méně nervózní.
- Pravidlo 25 minut: nastavuji si časovač (jo, opravdu ten kuchyňský z Tesca) a v tu dobu dělám jen jednu věc. Pak minutová pauza na kafe — a jede se dál.
- Píšu si krátký seznam úkolů na papír na ráno. Žádná aplikace, prostě post-it na monitoru.
- Domlouvám s kolegy v týmu tzv. tiché hodiny, kdy si navzájem neposíláme blbé meme nebo nabídku jít na Svačinu do Rohlik.cz kavárny.
Moje máma vždycky říkala: „Nedělej deset věcí naráz, všechno pokazíš.“ Možná měla větší pravdu, než jsem si léta myslel.
Funguje to opravdu pro všechny?
nechci ze sebe dělat guru — asi pro někoho multitasking prostě vyhovuje. Znám lidi, co zvládnou telefonovat, psát faktury a ještě řešit dovolenou v Chorvatsku. ale mám pocit, že většina z nás, kdo maká v open space nebo na home office, prostě na multitasking není stavěná. možná mi jen víc vyhovuje klid a trochu starosvětský režim práce…
Co zkusit dnes?
Na závěr – co si z toho vzít? Jestli se taky v práci „topíte“ v milionech oznámení, zkusíte aspoň hodinu bez nich. Opravdu — dát si malý experiment: vypnout mobil, zavřít záložky, napsat si jen tři úkoly a zkusit to. Nejsem si jistý, že to bude fungovat na každého, ale mě osobně to pomohlo najít zpátky klid i chuť do práce. Váš kolega možná pořád tvrdí, že multitasking je budoucnost — třeba mu pošlete tenhle článek… no, uvidíte.
