Patrik a jeho cesta za tajemným „mořským srdcem“
Andy Dinsdale začal putovat jižním pobřežím Anglie s cílem najít takzvané „mořské srdce“, odolný mahagonový semenáček unášející oceánské proudy z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky. Přitom se nechtěně stal expertem na problém plastového znečištění.
Za posledních dvacet let sledoval proměnu Camber Sands, úsek pouhých dvou mil s zlatavým pískem a dunami, z oblíbeného britského turistického místa na přední linii rostoucí ekologické krize. Na začátku listopadu však jeho poznatky dostaly zcela nový rozměr, když při průzkumu pláže spolu se skupinou občanských vědců zvaných Strandliners objevili něco neobvyklého – tisíce černých plastových pelletů posetých pískem.
Obrovské množství plastových perel a jejich dopad na prostředí
Do kanálu La Manche bylo v důsledku poruchy na vratkém zařízení u vodárenské stanice asi před pěti dny vypuštěno odhadem 10 tun plastových bio-kuliček, což představuje až 650 milionů perel. Ty se smísily s pískem, sklouzly do potoků a pronikly do slaných močálů v chráněné oblasti Rye Harbour Nature Reserve, což je jeden z nejvýznamnějších pobřežních mokřadů v Británii.
Za tento ekologický havárii byli odpovědní zástupci soukromé společnosti Southern Water, která vlastnila porouchanou stanici. Po zveřejnění události 10. listopadu firma přiznala svou vinu a omluvila se. Vyhlášení ohlašující rozsah znečištění přilákalo stovky dobrovolníků, kteří pomocí sít a kbelíků několik dní sbírali znečištěnou pláž.
Reakce a opatření na místě
Southern Water postupně vyslali pracovníky na úklid a dohodli se s místními úřady i nezávislými dodavateli, přičemž slíbili uhradit všechna náklady na odstranění znečištění. Přesto někteří spotřebitelé vyjadřují obavy, že náklady budou nakonec promítnuty do jejich účtů za vodu.
K 11. listopadu se odhadovalo, že bylo z pláže odstraněno zhruba 80 % bio-kuliček. Nicméně se předpokládá, že při příštích přílivových vlnách se další část kuliček dostane na pobřeží.
Někteří environmentální experti i ochránci přírody poukazují na to, že bio-kuličky jsou tak malé, že při pohybu lidí je většina nalezených tvarů vypadá jako odpadky od řasy nebo kamínky. Navíc se obávají, že mohou představovat dlouhodobé ekologické riziko.
Skutečností je, že odpadky jsou na plážích běžné
Barbara Plum z nedalekého místa, která v úterý ráno tříbila pískem, vysvětlila, že pláže jsou často využívány jako odkládací místa na odpad. Podle ní je třeba odsouhlasit větší dohled nad korporacemi, které často volí nejlevnější řešení zahrnující použití plastu.
Environmentalisté navrhují nahrazení bio-kuliček biologicky odbouratelnými alternativami, jako je například písek nebo pumice, které jsou porézní, účinné a představují menší dlouhodobé ohrožení než plasty.
Otázky bezpečnosti a dlouhodobých dopadů
Andy Dinsdale ve svém stanovisku říká, že ideálním řešením by bylo plasty úplně eliminovat. Na druhou stranu však uznává, že v některých případech jsou plasty nenahraditelné, například v životně důležitých situacích. Firma Southern Water tvrdí, že bio-kuličky jsou inertní a neškodné, avšak vědci a ochránci přírody mají pochybnosti.
Existují obavy, že bio-kuličky mohou obsahovat těžké kovy nebo chemikálie, které během recyklace nebo v průběhu času mohou uvolnit škodlivé látky jako PFAS, často označované jako „chemikálie navždy“. Tyto chemikálie se mohou bioakumulovat v organismech a vstupovat do potravního řetězce, ovlivňují-li například ryby, ptáky nebo savce.
Právní a mezinárodní dopady
Amy Youngman z Environmentální vyšetřovací agentury uvádí, že incident je v podstatě formou znečištění ropou v pevném skupenství, avšak s přidanou chemickou toxicitou. Dodává, že veškeré bio-kuličky, které se dostanou na pobřeží, mohou být vozy kontaminantů, jež pronikají do potravního řetězce.
Chris Saunders, který k úklidu přispěl, poukazuje na znepokojení, že situace se stále zhoršuje, a že ochranné regulace jsou oslabovány. Společnost Southern Water, která obsluhuje miliony zákazníků v jižní Anglii, zmiňuje, že náhrada bio-kuliček je předmětem nezávislého přehodnocení a vyžaduje investice.
Regulační agentura OFWAT potvrdila, že v případě ztráty bio-kuliček a znečištění bude celý incident vyšetřovat a podnikne potřebná opatření. Evropská agentura pro životní prostředí spolupracuje na projektu zkoumání dopadů mikroplastů produkovaných při recyklaci odpadních vod.
Šíření problému do Evropy
V říjnu téhož roku objevili dobrovolníci z organizace Surfrider Foundation Europe černé bio-kuličky na severním pobřeží Francie, mezi Cap Gris-Nez a Wissant. Postupně se objevily i na plážích v Belgii, například v Oostende a De Haan.
Podobná událost není ojedinělá ani v Británii. V roce 2010 se na vodárenské stanici ve Cornwallu roztrhla síť a propustila asi 5,4 miliardy bio-kuliček, které znečistily pobřeží a estuár po několik let. V roce 2017 byly nalezeny bio-kuličky na plážích v Dorsetu a Devonu, kde vědci objevili miliony malých plastových perel v písku, potocích a estuárech, včetně Camber Sands.
Hrozby pro místní ptáky a přírodní rezervace
V Sussexu zůstává vysoké riziko, že malé bio-kuličky ohrožují chráněnou oblast Rye Harbour Nature Reserve, důležité mokřady a migrační stanice pro vzácné ptáky a množství druhů rostlin a živočichů. Ředitel ochranářské organizace Sussex Wildlife Trust Henri Brocklebank upozorňuje, že bio-kuličky vypadají jako semena, které mohou být vnadou pro ta ptáky, jež sezónně migrují na tisíce kilometrů.
Pravidelné znečištění plastem přispívá k úmrtí až milionu mořských ptáků ročně, včetně desítek tisíc měkkýšů a želv. Studie ukazuje, že i malé množství plastového odpadu může být fatální pro některé druhy ptáků či želv, přičemž bio-kuličky představují dlouhodobé nebezpečí.
Globální dopady a závěry
Celkově se uvádí, že ročně do oceánů vstupí více než 23 milionů tun plastů, což je ekvivalent s dvěma tisíci odpadních vozů naplněných odpady. Plasty zasahují i do nejvzdálenějších míst, jako jsou například jižní pobřeží Evropy či východní Asie.
V českém kontextu je patrné, že globální problém plastového znečištění je výrazně cítit i lokálně. Dobrovolníci v Camber Sands pokračují ve sběru znečištění, usilují o omezení dopadů, které by mohly mít dlouhodobé následky na ekosystémy i lidské zdraví.
Andy Dinsdale na závěr poznamenal, že počet stále přetrvávajících bio-kuliček je neznámý a že je třeba pohlížet na aktuální stav jako na varovný signál, a nikoliv jen na lokální problém.
