Možná vás to překvapí, ale zatímco mnoho lidí pořád hledá „finanční triky“ na sociálních sítích, staří Češi už léta šetří úplně jinak – a často účinněji. Nedávno mi kolegyně poslala fotku babiččina rozpočtového sešitu… starý, pomačkaný, plný čísel. Vypadalo to trochu smutně, ale právě tam jsem pochopil, proč se babička nikdy neocitla před výplatou „na nule“. O co jde a proč by to měli zkusit i mladší? pojďte na to mrknout — možná vám to dnes ušetří víc než sleva na Rohlíku.
Šetření po česku: staré dobré triky, které fungují
V posledním našem rodinném chatu — najdete to asi v každé širší rodině v Česku — se teď akorát řešila chata a vysoké ceny energií. Nikdo nechytal investiční vlnu, všichni šetřili klasicky. Jak to dělají naši rodiče, prarodiče… nebo třeba váš soused v Heřmanově Městci?
- Hotovostní rozpočty: Mnozí důchodci mají pořád „obálky“ – zvlášť na jídlo, zvlášť na léky, zvlášť na dopravu. Systém vypadá jako z doby kamené, ale když zaplatíte hotově, cítíte úbytek peněz fyzicky. A to bolí, takže neutrácíte zbytečně.
- Sledování výdajů v sešitu: Pořád ještě existuje spousta seniorů, co si každou položku ráno nebo večer zapíšou. Není v tom žádný styl, ale vzniká opravdový přehled. Dík tomu — i moje máma takhle přesně věděla, že výlet na Moravu ji vyjde akorát, když prostě nekoupí druhé víno.
- Kulturní kombinování akcí: Sousedka Vlasta nikdy nenakupuje ovoce mimo sezonu. A pokud banán dnes stojí dvacku, prostě ho nevezme. Zní drsně, ale taky — kupovala byste pomeranče na jaře za cenu steaku?
Důchodcovská pravidla v roce 2024: fungují i na mladé?
Teď otázka na tělo — opravdu to má cenu, když dnešní svět jede hlavně on-line? Na minulou schůzku jsem šel tramvají a vedle mě seděl kluk, tipuju – 24, možná student. Listoval aplikací banky a nahlas si sčítal výdaje. Připomnělo mi to mámin sešit, jen se změnil „formát“. Základ zůstal, a to — sledovat pravidelně svůj rozpočet. Asi o tom mluvili i v televizi — pamatuju, že v DVTV někdo říkal, že první krok k finanční svobodě není investiční účet, ale pravidelné sledování sítí výdajů.
Zkoušel jsem spojit staré i nové:
- Naplánovat „drahý týden“ podle jídelníčku z letáku Albertu
- Cvaknout v telefonu všechny účtenky do jedné složky
- Domluvit se doma, že fixní platby odejdou 1. v měsíci a zbytek je na útratu (mimochodem, Petr z práce tvrdí, že tohle mu ročně šetří 8–15 % příjmů… i když možná přehání)
funguje to přitom jednoduše — čím míň sledujete v internet bankignu trendy, tím dřív zjistíte, co skutečně platíte. Nebo — jak říká stará škola — „zapisuj, co utratíš, a nebudeš muset řešit dluhy“. Vím, nevoní to každému. Ale mě to poslední 3 měsíce zachránilo od několika úplně zbytečných nákupů.
Vykašlete se na aplikace? Možná ano, možná ne…
Jasně — mladí dnes většinou nastavují Chytrý rozpočet, Fintonic a další apky. Taky jsem zkoušel. Ale například Markéta ze sousední kanceláře si dává rozpočtové limity do kalendáře — a tvrdí, že to funguje líp než notifikace v bance.
Možná že proto „babičkovský styl“ vede k větší disciplíně. Když totiž člověk vyndá z obálky poslední dvě stovky — opravdu přemýšlí, jestli koupí další kávu v Costa nebo si ji donese doma z české pražírny.
Malý závěr, než půjdete vařit večeři
Není to žádná magie, fakt. Stačí jen najít jednoduchý systém sledování výdajů, který sedí vám — ať už v mobilu, v sešitu nebo obálkách. Vůbec se nestyďte zavolat mámě nebo babičce a zeptat se, co pomáhá jim. Možná se něco naučíte no… V každém případě: začněte si psát, kolik utratíte — a až za měsíc otevřete sešit (nebo aplikaci), dost možná budete překvapení.
Dejte vědět do komentářů nebo ukažte tipy, jak šetříte právě vy. Každý má nějaké svoje „rodinné know-how“ — a navíc, kdo šetří, má za tři. Vlastně ani nevím, jestli to platí pořád…
