Schválně—kolikrát za den sáhnete po mobilu, aniž byste to vůbec zaregistrovali? Nedávno jsem četl studii, že průměrný Čech zkontroluje telefon víc než 100krát denně. To už je skoro jako reflex. Ale co když to na chvíli stopnete? Na celý týden?
Na první pohled to zní jako extrém—hlavně v Praze, kde bez telefonu nezjistíte ani, kdy vám jede tramvaj. Přesto jsem měsíc nazpět zkusil dát svému smartphonu týdenní dovolenou. Výsledek? O tom radši povím krok za krokem, protože… to bylo fakt o dost zajímavější, než jsem čekal.
Den první: panika a ticho
První den byste na mě asi nechtěli vidět. Pořád jsem sahal do kapsy, i když tam už nic nebylo. Rád bych řekl, že jsem byl hrdina, ale—spíš školačka na letním táboře bez signálu. Kolega mi na to povídal: „Tohle by nedal ani můj děda“. Možná měl pravdu…
Pocit ztráty byl silnější, než jsem si připouštěl. všechny ty notifikace, vibrace, Messenger—prostě prázdno. Ale zároveň ticho. Najednou nikdo nic nechce, nikomu nic nevysvětluju. Jasně, propásl jsem rozvoz rohlíků, ale nachodil jsem během dne víc než za poslední týden.
Den druhý: zvláštní klid a jiné rutiny
Ráno byl první šok—žádný budík. Zapomněl jsem si připravit staré hodiny, takže jsem zaspal a tramvaj ujela. v práci se tomu smáli, ale překvapivě mě to nerozhodilo. Místo zuřivého swipování sociálních sítí jsem pil kávu a díval se na lidi v kavárně. Nepřeháním—první den, kdy mě bavily detaily: nový graffiti v pasáži, podivná bunda, kterou měl někdo vedle v tramvaji.
Zapsal jsem si to do papírového zápisníku. Vážně, začal jsem ho tahat s sebou. Psaní rukou dává věcem jinou váhu, a možná jsem divnej, ale měl jsem z toho radost. Mimochodem, v Lipsku to teď prý letí—papírové plány zpátky v módě. Kdo ví?
Nedefinovaný střed týdne: co mi uniklo a co jsem objevil
- Přátele jsem potkal tak nějak náhodou. bez domlouvání, prostě ve městě.
- Pracovní stres se fakt snížil – místo nutnosti odpovídat okamžitě jsem začal řešit věci na počítači v časových blocích.
- Jeden vtipný fail—zapomněl jsem narozeniny svého bratrance, protože to neřval Google Kalendář. Pardon, Honzo. Kdybych měl ještě Festku jako za mlada, asi bych ho stihl aspoň pozdravit cestou kolem. No, tak snad příště.
Konec týdne: návrat do digitálu… trochu jinak
Osmý den: zapnul jsem telefon. 78 notifikací, 6 zmeškaných hovorů, dvakrát O2 zprávy o spotřebě dat. Ale upřímně—už mi to ani tolik nechybělo. Ztratil jsem rytmus? trochu asi jo, ale zároveň spoustu zbytečností.
Můj soused tvrdil, že je to největší digitální detox, co kdy slyšel. Možná má pravdu, možná jsem jen měl štěstí na klidný týden. Některé věci mi přijdou zpomalenější, jiné efektivnější. Možná stačí telefon na večer prostě zavřít do zásuvky—nebo nechat doma, když jdete na pivo. Však já nevím… V každém případě, za zkoušku to stojí.
Tipy, pokud to chcete zkusit taky
- Připravte si offline varianty: hodinky, papírové poznámky, rozpisy MHD.
- Dopředu upozorněte nejbližší, že se nebudete ozývat.
- Nenechte se vyvést z míry tím, že někde budete za „divného“. Zvyk je fakt síla.
Tak co, troufnete si na týdenní rozvod se smartphonem? Nebo aspoň na víkend? Dejte vědět do komentářů, jaký máte nejdelší digitální půst. Váš zážitek mě vážně zajímá. Však víte—ono to možná není pro každého, ale… no, vyzkoušejte sami.
