Našli jste se někdy ve chvíli, kdy vás rozdíl mezi „důvěrou“ a „kontrolou“ dráždil víc než sousedova vrtačka v neděli ráno? Mě samotného to napadlo minulý měsíc — stál jsem v kuchyni, mobil partnerky ležel vedle hrnce s nudlemi a já přemýšlel, proč jsem tak alergický na notifikace z WhatsAppu, které vůbec nejsou moje. Co se vlastně může stát, když si opravdu na týden zakážete šmírovat telefon svého partnera? Jdeme na to.
Proč to vůbec řešíme?
Průzkum z Masarykovy univerzity před pár lety ukázal, že každý třetí Čech alespoň jednou prolustroval mobil partnera. Někdo říká zvědavost, někdo paranoia. Moje kamarádka Jana tvrdí, že „kdybys neměl co skrývat, nevadí ti, když se podívám“ — no, nevím.
V našem pražském bytě se o tom občas vedou vyhrocené debaty. V chatu s bývalými spolužáky to rozsekli jednoduše: kdo kontroluje, prostě nevěří. Ale je to fakt tak jednoduché? A proč máme tendenci hledat potvrzení svých obav zrovna v cizích notifikacích?
Jaký je rozdíl mezi zdravou zvědavostí a kontrolou?
- Důvěra je, když víte, že vám partner neuteče s někým, koho „jen náhodou znají z práce“
- Kontrola je, když ráno bez kávy klikáte na galerii fotek, místo abyste si užili snídani
Tady je moment pro upřímnost: taky jsem ten, kdo jednou za čas „omylem“ přečetl nějakou tu zprávu na WhatsAppu, když partnerka nechala mobil na stole. Vždyť, co když mi něco tají — občas si to řekne každý. Ale je to cesta do pekla.
Co se stane, když dáte ruce pryč?
Na týden jsem to vyzkoušel. Ani jedno nakouknutí, žádné „jen se podívám, kolik je hodin“. První dva dny jsem měl skoro absťák: co když přijde zpráva od někoho cizího? Ale už čtvrtý den jsem si všiml, že mám lehčí hlavu.
Místo tichého podezření jsem začal víc mluvit. Banálně znějící, ale v konverzaci padly otázky, na které by vám notifikace nikdy neodpověděla. Večer jsem se přistihl, že ležíme vedle sebe na gauči — mobily někde bokem, místo toho ptákoviny na Netflixu a chipsy z Alberta. Takže, možná jsem tu paranoiu fakt víc živil já sám — těžko říct.
Výhody (a pár mínusů), které pocítíte
- Více důvěry: Překvapivě rychle. Partner to vycítí, i když spolu nemluvíte
- Méně stresu: Kolik energie vlastně žere vymýšlení scénářů, které ani nenastanou?
- Lepší konverzace: Najednou řešíte, kde v Brně dělají nejlepší pivo, ne jestli je „Pepa z práce“ víc než kolega
- Minus: Pokud máte fakt problém s důvěrou, absence kontroly může začít lézt na nervy
Zaznamenal jsem, že i partnerka působila klidněji — prý si všimla, že se nedívám na její mobil ani okem, což podle ní „je příznak, že je něco v pohodě“. Sousedka z vedlejšího vchodu tvrdí, že v manželství je lepší nechat si část digitálního prostoru pro sebe, a já jí po týdnu dávám za pravdu.
Praktické tipy: co místo „kontroly“
- Domluvte se, že pokud vás něco trápí, řešíte to hned. Ne až přes cizí mobil
- Vyrazte na výlet bez mobilů — je to fuška, ale po hodině zjistíte, že vám fakt nic nechybí
- Zaveďte pravidlo „žádné telefony u večeře“ — návyk, na který si zvyknete (i když poprvé to bolí)
- Když vás to začne svrbět, napište si vlastní poznámky do deníku nebo mobilu — lepší než dělat detektiva
Možná to pro vás nebude fungovat na sto procent. znáte to… každý vztah je jiný. Ale za vyzkoušení to stojí.
Jak to celé uzavřít?
Kontrola mobilu partnera je lákavější, než to zní. Ale když si dáte na týden pauzu, zjistíte, že větší klid a opravdová důvěra nejsou jen fráze z motivačních blogů. A příště, až vám v hlavě blikne „co když…“, zkuste se radši zeptat nahlas. Odpověď bývá úplně jinde, než čekáte.
Vlastní zkušenosti, tipy nebo pochybnosti? napište do komentářů — v našem chatu to řešíme pomalu každý měsíc 🙂
