Na minulém večírku v pražském Karlíně jsme to rozebírali s partou: „Fakt musím ve čtyřiceti už řešit důchod?“ Upřímně – čísla nejsou na naší straně a čas tiká rychleji, než si přiznáte. Říká se, že čtyřicítka je nový třicet, ale Česká správa sociálního zabezpečení je rozhodně stará dobrá padesátka… Možná vás překvapím, ale v tomhle věku začíná jít opravdu do tuhého.
Proč čtyřicítka není „ještě čas“
Myslel jsem si, že pár let odkladu nikoho nezabije — dokud mi kolega z Pardubic neukázal výpočet z penzijní kalkulačky. Když totiž začnete spořit až po čtyřicítce, přicházíte o dvojnásobek času i úroků z úroků. Dokonce jsem si to večer doma zkusil na papíře, trochu vystřízlivěl a začal počítat reálná čísla.
Důchod v Česku: jaká je realita?
- Průměrný důchod v roce 2024: okolo 20 000 Kč měsíčně.
- Základní náklady na solidní život ve větším městě – zhruba 25–30 tisíc (nájem, jídlo, léky… znáte to).
- Podíl státního důchodu na poslední čisté mzdě? Kolem 40 % – menší měsíční příjmy jsou častým šokem.
Zní to jako čísla z ciziny, ale když si představím sebe v Olomouci za dvacet let – mám trochu mraz na zádech. Můj soused Mirek říká, že „lepší být připravený než překvapený“. Asi má pravdu.
Co se (pravděpodobně) stane, když nezačnete?
Není třeba malovat katastrofu — fakt ne všichni skončí na ulici. Ale pojďme k praxi. Pokud se ke spoření odhodláte až EVI přes čtyřicet, váš vklad měsíčně musí být minimálně dvojnásobný oproti tomu, kdo začínal ve třiceti. Zkrátka a dobře — méně času = menší efekt sněhové koule.
- Penzijní připojištění: Pokud začnete pozdě, nezachrání vás ani státní příspěvky — prostě nestihnou narůst. Ověřeno v našem rodinném rozpočtu.
- Nemovitosti? V Praze ceny letí, hypotéka po čtyřicítce není jistá… No, jedna známá ji v 42 odmítli.
- Podnikání? Super volba pro odvážné, ale v 55 už těžko z nuly vybudujete firmu, která vás uživí v důchodu.
Existuje rada „žít naplno“, ale když vidím babičku „naplno“ počítat drobné před kasou v DM, je mi trošku úzko.
Co ještě zbývá?
Na rovinu — v padesáti už žádné zázraky s kapitálem neuděláte. Ale ve čtyřiceti pořád ještě máte šanci projít revizi svého rozpočtu a začít investovat – klidně do ETF, nebo i menších částek na penzijní spoření. Nedávno v našem firemním chatu poradila kolegyně aplikaci Rentiér — pro automatizované investice, prý fajn pro ty, co nemají čas to ladit. Nezkoušel jsem, možná někdo z vás?
Praktické kroky, pokud vás to teprve trápit začalo
- Propočítejte si, kolik budete potřebovat — započítejte vyšší výdaje za léky, bydlení (energie teď nejsou levné…).
- Začněte s čímkoli — 500 Kč měsíčně je málo, ale pořád lepší než nula. Efekt „sněhové koule“ je reální, když člověk začne.
- Zkuste diverzifikovat – penzijní fond, menší investice, možná druhý příjem (brigáda, e-shop, aspoň pár stovek měsíčně navíc).
- Nastavte si automatické platby – mozek vás neobalamutí tím, že „tentokrát to přeskočíte“.
- Přizvěte partnera/ku – vím, že o penězích se mluví těžko, ale zažil jsem už hádku v sedmdesáti o to, proč nejsou úspory…
Opravdu musí každý mít investiční plán?
Někdo říká, že ano – podle mě záleží. někdo bude mít solidní zázemí v rodině (třeba barák po rodičích), jiný bude spoléhat jen sám na sebe. Já osobně mám obavy – byť chci žít aktivně a cestovat i v penzi, ale možná se všechno mění a prostě si český důchod budu „užívat“ na chatě u Kolína. Nevím, jak to dopadne.
Každopádně – začít můžete vždycky. A čím dřív, tím líp. Tak se, jako my u piva na večírku, už dneska zkuste zeptat: „Kolik mám dnes našetřeno a co s tím udělat dál?“ Vážně to není o desítkách tisíc měsíčně, spíš o pravidelnosti. Vlastně, to bych rád tušil už před pěti lety… ale to už nezměním. No, vy snad ještě můžete.
