Všimli jste si někdy, jak se i dovolená může změnit na maraton? Rána začínají budíkem nastaveným dřív než doma, na telefonu otevřený itinerář a v hlavě seznam míst, co prostě musíte stihnout. Nedávno jsem si ale řekl dost — a rozhodl se na dovolené prostě nespěchat. A co myslíte? Svět se nezhroutil, ba naopak. Už pár měsíců si pak všímám, že o tom samém začali mluvit i lidé kolem mě. Co se tedy skutečně stane, když necháte hodinky v kufru a dovolíte si zpomalit?
Spěcháme i tam, kde vůbec nemusíme
Když se podívám na fotky z let minulých, často ani pořádně nevím, co jsem kde cítil. Spousty míst, spousty zaškrtnutých čtverečků v Google Mapách — a kde byla radost? Můj kolega Ondra mi v létě řekl: „Být na Rhodosu a nestihnout tři pláže denně? To tam ani nejezdi.“ No, asi vás chápu. Češi mají pořád pocit, že musí z každé dovolené vytěžit maximum, protože za ty peníze… Akorát to maximum je často minimum zážitků.
Přestanete žít podle itineráře. A začnete si všímat věcí kolem
Znáte ten pocit, když jdete na procházku bez cíle a najednou objevíte zastrčenou kavárnu, o které jste do té doby netušili? Přesně toto se stává na dovolené, kde na 2–3 dny zahodíte plánování. Na minulou dovolenou jsem si dal pouze dvě pravidla: žádné budíky a jeden povinný zážitek denně, všechno ostatní je bonus. Výsledek? Objevený trh v Zadaru, kde mi paní nabídla svůj domácí olivový olej, a já zjistil, že vlastně nepotřebuju další památku do sbírky, ale spíš ten přímý prožitek.
Čas plyne jinak. A vzpomínky zůstávají silnější
Moje máma vždycky říkávala: „Nezapamatuješ si, kam jsi utíkal — pamatuješ si, kde jsi si sedl.“ Má pravdu. Asi to zní jako klišé, ale mám podezření, že za hustými programy stojí strach, že nám něco uteče. Ironií osudu je, že tak často uteče úplně všechno. Mimochodem, v našem chatu minulý týden někdo sdílel zajímavý článek: lidé si prý více pamatují místa, kde opravdu zpomalili, protože zapojili víc smyslů.
- Začněte den pomalou snídaní venku — žádný hotelový švédský stůl s frontou.
- Vyměňte turistické trasy za ztracení se v uličkách. Zkuste to třeba v centru Olomouce, kde jsem loni omylem objevil úžasnou galerii.
- Někdy si prostě jen sedněte do parku, pozorujte okolí a vypněte telefon. Zní banálně, ale funguje.
[IMAGE2]slow travel park bench european city[/IMAGE2>
Stihnete toho méně, ale budete mít pocit, že opravdu žijete
Možná někdo namítne, že když už někam jedeme, bychom měli využít každý den, každou hodinu. Ale… opravdu musíme? Možná mi prostě poslední dobou víc vyhovuje vidět z města méně, vnímat ho intenzivněji. Kamarádka Jitka říká, že si nejvíc užila dovolené, kde „není povinný program“ — a myslím, že na tom něco je. Byla v Ostravě měsíc, pila kafe, psala si deník a doteď na to vzpomíná.
Tipy, jak to zkusit (aspoň jednou)
- Napište si na papír maximálně 2–3 místa, která fakt nechcete minout.
- Zkuste si v itineráři nechat celé odpoledne bez plánů.
- Nekupujte rychloprůvodce, ale ptejte se místních. Na trhu, v kavárně, kdekoliv.
- A když vám začne být divně, že „nic neděláte“ – vzpomeňte si, proč jste vlastně na dovolené.
Všechny knížky o mindfulness jsem nikdy nedočetl — někdy ale stačí začít zvolna žít aspoň na 10 dní v roce. Možná to změní i ty zbytek. Ale třeba ne, kdo ví… V každém případě na tuhle „pomalou“ dovolenou vzpomínám nejradši.
A co vy? Máte odvahu zkusit to jinak?
Možná už to praktikujete, možná vám to přijde divné. V každém případě — zkuste příště aspoň jeden den zahodit hodinky do batohu a uvidíte. A klidně napište do komentářů, jestli to u vás má podobný efekt. Já zatím hledám další triky, jak neztratit tu pomalost i v běžném životě… nu, vy už víte.
