Úvod do konceptu čajového odpoledne
Slovo „čajový čas“ je jednou z ikonických anglických frází, která evokuje obrazy parou zahalených konvic, nesených přes rozlehlé trávníky a servírovaných na sofistikovaných tácích. Často se spojuje s postavami z „Downton Abbey“ nebo s láskyplně rozvíjenými scénami z „Mary Poppins“, kde členové rodiny s úsměvem pobírají čaj a drobné sladkosti. Nicméně, samotná tradice čajového odpoledne sahá mnohem hlouběji a je plná různorodých rituálů, etymologických změn a kulturních vývojů.
Počátky čajové tradice a její rozšiřování
Všechno to začalo pravděpodobně s hladem, tvrdí historické záznamy. V roce 1840, kolem čtvrté hodiny odpoledne, britská vévodkyně Anna Russell, hraběnka z Bedfordu, si stěžovala na pocit „snižujícího se žaludku“, při čemž její slova najdete například v dokumentech Britského muzea. V té době ještě neměla dostatek jídla, a tak požádala služebnou, aby jí připravila čaj s drobnými zákusky či sušenkami. Přesné složení těchto drobností není zaznamenáno, ale typicky to mohlo obsahovat třeba krajíček chleba, máslo, džem nebo sušenky. Tak vznikla tradice odpoledního čaje.
Počátky a rozvoj čajového pití v Anglii
Čaj, jako nápoj, si rychle získal místo i v anglické společnosti. Když v roce 1662 přicestovala portugalská královna Kateřina Braganzská, přinesla s sebou zvyk pít čaj denně. Ačkoliv jej do té doby používali převážně jako lék, s příchodem Kateřiny se stal módní záležitostí bohatších tříd. O dvě století později Anna Russell posunula tradici ještě dál, když zavedla rozmanitost drobných pochoutek k čaji – slané i sladké. Sendviče, často krájené do elegantních prstů, naplněné rajčetem, chřestem, krevetami, kaviárem či dokonce ústřicemi, se staly běžnou součástí.
Rozmanitost a symbolika odpoledního zákusku
V nabídce se objevily různé druhy zákusků. Mezi oblíbené patřily pečivo s ořechy, různé druhy dortů – vídeňský ořech, dundee, rozinkové buchty, švýcarské rolády, Battenberg nebo makronky. Román Rebecca od Daphne du Maurier zachycuje rozmanitost odpoledního čaje. Oblíbeným pokrmem byl například okurkový sendvič s ostříhanou a tenkou plátkovou zeleninou, často podávaný s čerstvým smetanovým sýrem. Použití okurky mělo symbolický status, protože jejich pěstování vyžadovalo nákladný skleník, což symbolizovalo bohatství.
Královský vliv na osvědčené tradice
Královna Viktorie shlédla odpolední čaj jako důležitou společenskou událost. Její oblíbený dort s jahodovou marmeládou a máslovým krémem dostal jméno po ní – Victoria sponge. Tento dort byl díky novému jednofázovému pekáři, který v roce 1843 představil Alfred Bird, lehčí a nadýchanější. Stejnou dobu způsobil revoluci v přípravě i scone, které si našlo místo v anglické tradici.
Původ a rozšíření scone a „west country“ čaje
Scones, plné koláčky vyrobené z kypřicího prášku, se zrodily v Devonu, pravděpodobně v abbey Tavistock, kde je v roce 997 n. l. při rekonstrukci kamenné baziliky odměnili tesaři právě těstem a smetanou, která se později stala neodmyslitelnou součástí brittish tea. Časem je začali dělat i jako plnohodnotný zákusek s džemem a smetanou. Rozmach železnic v 19. století umožnil cestovatelům ochutnat místní speciality na dovolené, hlavně v jihozápadní Anglii. Firmy jako Rodda’s si vybudovaly svou pověst a dodnes jsou hlavními producenty zahuštěné smetany, která se používá pro obrázek vysoké kvality.
Proč se čaj stal společenským fenoménem
Odpolední čaj se stal nejen příležitostí pro odpočinek, ale také důležitým rituálem pro setkávání a udržování společenského statusu. Dům nebo byt dostávaly svůj společenský rozměr díky pečlivě zdobenému čajovému servisu a dodržování přísných pravidel etikety. Známé literární osobnosti i domácí autorky, například Mrs Beeton, poskytovaly rady, jak správně načepit čaj. Speciální nádobí a pozvánky byly běžné. Ženy oblékaly luxusní šaty s krajkovými doplňky, muži zase využívali speciální hrnky na knír, aby udrželi svůj vzhled.
Vzestup čajových salónů a hotelů
Ve 2. polovině 19. století se čajové ceremonie rozšířily z aristokratických salonů do ulic Londýna. Prvním místem, kde se čaj podával veřejnosti, bylo hotelové salónky. Například hotel Langham začal nabízet čaj v roce 1865 ve svém luxusním „Palm Court“, a později i Ritz. Literární popisy popisují atmosféru plnou elegantních židlí a porcelánových šálků, zatímco hosté ochutnávali čaj Darjeeling nebo Earl Grey. Tato doba spojovala nejen odpočinek, ale i společenské a zábavní akce, jako byly taneční večery spojené s čajem – tzv. „tea dances“ či „thé dansants“.
Dej proslulých čajových party a popkultury
Lewis Carroll ve svém díle „Alenka v říši divů“ zkritizoval formality odpoledního čaje, díky čemuž se „čajový čas“ stal součástí britské kultury. Přesto však definice tohoto termínu nebyla nikdy přesně pevná. Zatímco střední třídy brzy začaly konzumovat vlastní odpolední čaje, pracující třídy přišly s vlastním pohledem na věc – často spojovali čaj s přestávkami při sportu nebo s jednodušším jídlem po práci.
Rozdíl mezi „high tea“ a „afternoon tea“
Na rozdíl od odpoledního čaje, který byl méně vydatný a zaměřený spíše na lehké zákusky, se „high tea“ podával ve večerních hodinách, často na větším stole, a byl vydatnější. Původně šlo o příležitost pro dělníky, kteří si po náročném dni dopřávali výživné jídlo včetně masa, sýrů nebo uzenin. Ve viktoriánské době se „high tea“ stalo velmi oblíbeným jídlem a dnes je používán jako označení pro tradiční večeři, i když mnoho Britů stále označuje večerní jídlo „teou“, což může být zmatečné.
Současná podoba a trendy
Od doby válečných let čajový odpolední čas opět získal na popularitě. Dnes je možné navštívit luxusní hotely, kavárny, nebo dokonce speciální čajové obchody, které nabízejí širokou škálu prezentací – od tradičních čajů až po tematické degustace. Velikou roli hraje i vizuální stránka – moderní publikace a sociální média zvýšila důraz na estetickou prezentaci. Tematické čajové odpoledne se nabízí nejen s britskou tématikou, ale i s motivy z „Alenky v říši divů“, Shakespeara nebo jiných populárních témat.
Speciální a inovativní podoby čajového odpoledne
Na trhu je nyní i sekce s tematickými čaji pro děti, například s motivy Paddingtona, Peppy Pig nebo „Jurassic“ s dinosaury, včetně sopky. Pro dospělé existují variace s alkoholickým doplňkem: čaje s koktejly, likéry či šampaňským. Některé moderní čajové večery už dokonce nechávají hosty vytvářet si vlastní „perlivé“ nápoje nebo si vybírají méně tradiční verze – například čaje ve spojení s vínem nebo whisky. Takové rozmanitosti dokazují, že čajový odpolední rituál si stále drží své místo v současné kultuře.
Odborný slovník a definice
- Čaj: Horký nápoj připravený z sušených listů rostliny čajovníku, původem z Číny a Indie. Je nejvíce rozšířen v Británii, kde dnes pije téměř tři čtvrtiny obyvatelů alespoň jeden hrnek denně.
- Odpolední čaj: Původně jemný výběr drobností a zákusků, servírovaný na vícepatrových tácech spolu s čajem. Dnes se široce podává v hotelech a kavárnách, často za vyšší ceny, na zvláštní příležitosti.
- Smetanový čaj: Speciální varianta odpoledního čaje s sladkými koláčky, džemem a zahuštěnou smetanou, pocházející z jihozápadního Anglie.
- High tea: Původně vydatnější odpolední jídlo, dnes označení pro večeři, které zahrnuje například maso, sýry a pečivo, často po práci a ve večerních hodinách.
- Low tea: Další označení pro odpolední čaj, méně používané.
- Čajová přestávka: Kratší pauza během dne, obvykle do 15 minut, často spojená s občerstvením a čajem.
- Čas na čaj (teatime): Výraz, který může označovat nebo plně překlápět odpolední čaj, ale i večerní jídlo, záleží na kontextu a regionálních zvyklostech.
