Budoucnost Grónska: plány, strategie a mezinárodní reakce

Budoucnost Grónska: plány, strategie a mezinárodní reakce
Spread the love

Výroky Bílého domu o plánovaném získání Grónska

V úterý zveřejnil Bílý dům stanovisko, podle kterého prezident Donald Trump zvažuje různé možnosti, jak získat kontrolu nad Grónskem. V prohlášení bylo jasně uvedeno, že použití vojenské síly není vyloučené.

Hovořila o tom mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt, která pro CNN uvedla, že „prezident Trump jasně dal najevo, že získání Grónska je prioritou národní bezpečnosti Spojených států a je důležité odstrašit protivníky v severním polárním regionu.“

„Prezident a jeho tým zvažují různé strategie k dosažení tohoto důležitého cíle zahraniční politiky. Samozřejmě, že využití americké armády je stále jednou z možností, které má velitel státu k dispozici,“ dodala Leavitt.

Reakce a interní diskuse v americké administrativě

Tento krok následoval poté, co ministr zahraničí Marco Rubio sdělil zákonodárcům, že Bílý dům uvažuje o koupi Grónska. Přitom však zlehčoval obavy ohledně krátkodobé vojenské intervence, jak uvedl zdroj obeznámený s diskusí.

V posledních měsících nebylo otevřeně zmíněno, že by administrativa měla zájem o toto území, které patří Dánsku, ale za scénou se o možnostech stále diskutovalo. Vyhodnocení dostupných zdrojů v Grónsku, včetně vzácných zemin, včetně analýzy provedené Ministerstvem zahraničí, ukázalo, že není dostatek spolehlivých studií o rozsahu těchto zdrojů a že jejich přístupnost je složitá.

Stejně tak bylo konstatováno, že vzhledem k extrémním teplotám a nedostatečné infrastruktuře by náklady na získání těchto surovin byly vysoké.

Politické kroky a veřejná reakce na plány na získání Grónska

Od doby, kdy Trump posiloval svou expanzivní zahraniční politiku, se zvýšil zájem o možnosti získání dánského území v Grónsku. Po vzniku napětí v souvislosti s jeho tvrzeními o tomto území, například na palubě letounu Air Force One, Trump uvedl: „Potřebujeme Grónsko z hlediska národní bezpečnosti, a Dánsko nám to nedovolí.“

Další kroky podpořil Stephen Miller, hlavní poradce Bílého domu, který tvrdil, že nikdo by se s americkou armádou nebo vojenskou cestou nechtěl zabývat „ohledně budoucnosti Grónska.“ Navíc kritizoval právo Dánska na nárokování území.

Mezinárodní reakce a postoje spojenců

Zájem USA podnítil vyjádření podpory Dánsku od evropských lídrů, kteří prohlásili, že ostrov v Arktidě patří jeho obyvatelům. Prezidenti Francie, Německa, Itálie, Polska, Španělska, Velké Británie a Dánska ujistili, že bezpečnost v Arktidě musí být řešena kolektivně spolu s aliančními partnery, včetně NATO.

Dánská premiérka Mette Frederiksen vyjádřila, že výroky Spojených států je nutno brát vážně, ale varovala, že případný vojenský zásah může vážně ohrozit existenci NATO.

Grónsko se v úterý obrátilo na Rubio s žádostí o schůzku po nedávných vyjádřeních administrativy USA.

Historie a strategický význam Grónska

Grónsko, rozlohou více než 836 tisíc mil čtverečních, je strategicky položené mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem. Bohatá ložiska přírodních zdrojů, jako ropa, plyn a vzácné zeminy, zvýšila jeho význam v geopolitickém kontextu, zejména po znovuzahájení Trumpova zájmu o jeho koupi krátce po vítězství ve volbách 2024. Jeho předchozí návrhy a výzvy k vojenské akci na toto území byly několikrát veřejně formulovány, například v prohlášeních z roku 2023 a při veřejných konferencích.

Domácí reakce v USA

Plány na získání Grónska vzbudily kritiku v řadách demokratů i republikánů. Senátor Ruben Gallego z Arizony představil usnesení, které má zabránit americké invazi na toto území. Rep. Don Bacon z Kongresu, člen výboru pro ozbrojené síly, vyzval k ukončení „bláznivého“ jednání ohledně Grónska a zdůraznil, že je to spojenecké území NATO, a že by bylo přijatelné rozmístit tam několik vojenských základen.

Senátorky Jeanne Shaheen (D) a Thom Tillis (R), spolupředsedové Výboru pro NATO, po dvoustranné dohodě potvrdily dlouhodobé partnerství se Dánskem a zdůraznily závazek k bezpečnosti v Arktidě, včetně navyšování obranných rozpočtů Dánska.

Obě strany se shodly, že tlak na spojence NATO či jejich občany představuje odmítnutí zásad suverénního rozhodování, na jejichž základě NATO vzniklo.