Odborná shromáždění a jejich varování
Minulý měsíc se v Whitehallu, sídle britské vlády, sešlo několik odborníků na obranu, aby diskutovali o připravenosti Spojeného království a jeho spojenců na možnou válku, kterou považují za reálnou v následujících letech. Jejich závěrem bylo, že země nejsou dostatečně připravené. Tato skupina, organizovaná londýnským think-tankem Royal United Services Institute (RUSI), nebyla složena z válečných nadšenců, ale z lidí dobře obeznámených s aktuálními informacemi. Patřili sem současní i bývalí představitelé ozbrojených sil, vládní úředníci, zástupci NATO, výzkumníci a odborníci z obranného průmyslu, kteří vycházeli z rozšířeně akceptované inteligence, že Rusko připravuje scénáře přímého konfliktu s Evropou.
Podle nich je jedinou cestou, jak tomu zabránit, zvýšení odolnosti Evropy a její schopnosti zvítězit v případném konfliktu. Výrazně je proto třeba zvýšit investice do obrany Evropy, která je systémově podfinancovaná. Avšak experti na bezpečnost stále častěji poukazují na nutnost zásadního posunu v myšlení napříč politikou. Je podle nich načase, aby evropské vlády přesvědčily své občany, že doba, kdy Evropa mohla ignorovat hrozbu války, skončila.
Vnímání hrozeb a společenská odezva
Sam Greene, profesor ruské politiky na King’s College London a expert na demokratickou odolnost, uvedl, že je patrné, že společnost je ochotná o této otázce diskutovat. Na druhé straně však vlády stále nejsou dostatečně sebevědomé, aby o ní otevřeně mluvily s veřejností. Rostoucí je souhlas o tom, že Rusko již provozuje hybridní válku vůči Západu prostřednictvím sabotážních operací, šíření chaosu a dezinformací v domácí politice. Důkazy zahrnují opakované narušování prostoru NATO ruskými letadly a drony, rušení GPS signálů v Baltském moři, kampaně dezinformací a sabotáže klíčové infrastruktury v několika zemích, přičemž všechny tyto aktivity jsou podle vyšetřování spojeny s ruskými tajnými službami. Ruská strana tyto obvinění opakovaně odmítá.
Greene upozornil, že tyto útoky již změnily vnímání hrozby mezi mnoha Evropany, i když někteří politikové nejsou ochotni je přímo označit za hybridní válku. Při pohledu na situaci dodal, že je patrný rostoucí strach, například z dronů u letišť, o nichž se začíná mluvit jako o blízké budoucí hrozbě, která může vést ke katastrofě, například sestřelení komerčního letadla.
Hrozba z pobaltských států a její možný vývoj
Ačkoli Moskva doposud nevykonala přímé útoky na spojence NATO v Evropě, existují signály naznačující, že se to může v budoucnu změnit. Generální tajemník NATO, Jens Stoltenberg, varoval letos na jaře, že Rusko by mohlo být schopno použít vojenskou sílu vůči NATO během pěti let. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul tento odhad zopakoval v září, když uvedl, že německé zpravodajské služby věří, že Moskva nejpozději do roku 2029 stále zvažuje možnost války proti nato.
Ruský prezident Vladimir Putin v začátku prosince uvedl, že Rusko ani v nejmenším neplánuje válku s Evropou, ale pokud Evropa požádá o konflikt a začne jej, Rusko je připraveno reagovat. Pobaltské státy se shodují, že útok by mohl přijít již za tři roky. Výzkumy z Harvard Kennedy School ukazují, že nejčastěji označované roky možné války jsou 2027 a 2028.
Na základě těchto předpovědí NATO vypracovalo krizové plány na obranu proti možnému ruskému útoku na Pobaltí. Avšak experti uvádí, že tyto plány jsou téměř nereálné, protože vlády nedokážou efektivně realizovat plánované kroky a jejich přípravy založené na nereálných předpokladech nejsou dostatečné. Jack Watling z RUSI varoval, že neexistují reálné zdroje, které by tyto plány mohly podpořit, a podle něj je třeba pracovat s dostupnými prostředky a realistickým plánováním.
Strategie a příprava Spojeného království
Na začátku tohoto roku britská vláda oslovila tři přední odborníky — bývalého šéfa NATO, generála Ricka Barronse, bývalého zpravodajce NATO George Roberstona a exporadkyni Fiona Hill, která působila na radě národní bezpečnosti USA — s cílem provést strategickou revizi obrany státu. Výsledkem byl manuál s kroky, jejichž cílem je být připraven na válku.
Barrons uvedl, že Spojené království musí přehodnotit odolnost své infrastruktury, zvýšit počet ozbrojených sil, záložních jednotek i civilní obrany, a také více investovat do zdravotnictví, průmyslu a ekonomiky, aby bylo schopno rychle přejít do válečného režimu. Podle něj je zřejmé, že aktuální tempo přípravy je nedostatečné a trvá přibližně deset let, než bude britská armáda schopná efektivně reagovat na válečné situace.
Eksperti i spojenci upozorňují, že je nutná větší politická vůle a společenská odhodlanost, jinak může trvat ještě déle, než bude Británie skutečně připravena.
Postoj Evropy k obranným výdajům a aktuální situace
V posledních desetiletích mnoho evropských zemí věnovalo málo pečeti problémům obrany, hlavně kvůli dlouhému období míru od ukončení druhé světové války v roce 1945. Taková dlouhá období klidu přinesla významný „mírový dividend“: vlády mohly prostředky přesouvat do sociálních služeb a zlepšovat životní podmínky obyvatelstva, při čemž se spoléhaly na Spojené státy, které měly největší vojenské výdaje na světě, v případné krizové situaci.
Po některých šokujících událostech, jako je nástup Donalda Trumpa, který upozornil, že Evropa nemůže nadále plně spoléhat na americkou vojenskou podporu, a plné invazi Ruska na Ukrajinu, však většina evropských spojenců začala zvyšovat vojenské výdaje. Podle NATO nyní většina jejích členů (31 ze 32) splňuje či plánuje splnit cíl výdajů ve výši 2 % HDP na obranu. Výrazný posun zaznamenali například v roce 2021, kdy těchto států bylo jen šest. Evropská unie již v roce 2022 schválila záměr zvýšit cílové výdaje na 5 % HDP do roku 2035, avšak mnoho zemí zůstává pod finančním tlakem a je pro ně obtížné toto cíle naplnit.
Veřejné mínění je také jasné: více než tři čtvrtiny Evropanů (78 %) se obávají budoucí bezpečnosti a obrany EU, zatímco asi jedna třetina považuje obranu za prioritu v rámci rozpočtu.
Francouzský generál Fabien Mandon nedávno vyvolal kontroverzi, když veřejně varoval, že Francie musí být připravena na možnou ztrátu svých vojáků kvůli ochraně národní identity, což spustilo kritické reakce. V některých zemích, například v Pobaltí nebo Švédsku a Finsku, investují občané do zvýšených opatření, jako jsou úkryty nebo dobrovolná vojenská příprava, s vědomím, že největší hrozbou jsou útoky z nedalekého Ruska. Občané těchto států mají vyšší ochotu akceptovat oběti a přispět ke společné obranné strategii, což potvrzují průzkumy veřejného mínění.
