Slyšeli jste někdy, že v malování je buď rozhodující mladická drzost, nebo léta praxe? Nedávno jsme s kolegy debatovali: kdo má vlastně nejlepší výsledky, když přijde na plátno — naivní dvacátníci, nebo „staré ruky“, co mají za sebou desítky obrazů? Možná vás překvapí, jak složitá je odpověď. V umění totiž platí – jistota je jen v tom, že ji nikdy nemáte.
Mýtus dvou extrémů: málo zkušeností vs. stabilní rutina
V červnu jsem byl na výstavě v Brně — galerie plná děl studentů i veteránů. Zaujalo mě, jak mají mladí ten obří tah na branku: žádná pravidla, experiment, všude postřik, lepidlo, setřená barva. Jenže jedna starší malířka z Vysočiny mi řekla: „Mladý obraz vypadá odvážně, ale respekt z bílého plátna brzy přejde. Udržet kvalitu je jiná liga.“
Moje zkušenost — studenti někdy překvapí originalitou, ale výsledky bývají dost kolísavé. Naopak zkušení umělci už nesáhnou vedle, ale občas sklouznou k jistotám. možná to vidíte taky: mladí chybují, profíci se opakují… a přitom nikdo není stoprocentně spokojenej.
Tři zásadní věci, které určují výsledek
- Technika: Roky práce se přece jen projeví. Jak míchat akvarely? Jak nechat akryl schnout? Tyhle triky nemáte dřív než ve třiceti…
- Sebevědomí: Mladší malují „bez strachu“ — což je někdy skvělé, někdy vede k patlanici. Zkušenost dává opačnou jistotu, ale může ubíjet nápaditost.
- Současné trendy: Všichni jsme trochu pod vlivem — TikTok, Instagram, brněnské grafitti, staré žižkovské ateliéry. Kdo se nebojí je míchat, často vyhraje.
trochu v tom hraje roli i štěstí. Rozhodující je, jestli si troufnete něco zkazit a přesto to zkusit znovu…
Kolega z ateliéru — je mu teď něco málo přes třicet — říká, že „nejlepší obrazy maloval, když ještě nevěděl, co dělá.“ Teď už má techniku v paži. ale prý někdy závidí mladším jejich drzost. Asi na tom něco bude.
Na druhou stranu, když jsem před pár měsíci zkusil kurz malby pro seniory v Praze, některá plátna by z fleku mohla viset v DOXu. Lidi, kteří prošli tucty stylů, najednou začnou kombinovat temperu s kávou a ještě u toho filozofují o barvách. Ne že bych jim rozuměl vždycky, ale výsledek… fakt překvapivý.
Kdy vzniká „to nejlepší“ aneb střední cesta existuje?
Existuje pár studií z Karlovy univerzity: nejvýraznější nárůst kvality nastává mezi 25 a 40 lety, což potvrzuje i můj známý z galerie — říká, že „moment, kdy už umíte řemeslo, ale ještě se nebojíte zkoušet, je nejplodnější.“ Souhlasím, i když… když vidím díla šestnáctiletých z Instagramu, někdy si říkám, jestli už nejdu mimo mísu.
takže kdo má nejlepší výsledky? Asi lidé, kteří spojí energii mladých s trochou toho „řemesla“. Vlastně kdokoli, kdo si dovolí občas malovat jako dítě a jindy zase jako mistr. Ale možná to vidím jen já, nevím.
- Začínáte? Hrajte si. Kopírujte, patlejte, neřešte výsledek.
- Přestává vás bavit rutina? Zkuste malovat špatnou rukou, nebo třeba vleže. Moje máma vždycky tvrdila, že obrázek z gauče vypadá jinak než od stolu.
- Věnujte víc času svým „nepovedeným“ obrazům — často jsou v nich ty dobré nápady.
Závěrem — malujte, když chcete a jak chcete
V zásadě platí: na věku nezáleží, záleží na tom, kolik v tom necháte poctivý práce a radosti. Pokud máte ze svého obrazu dobrý pocit, nechte kritiky kecat. Výstava z minulého týdne mi to jen potvrdila.
Jaké máte zkušenosti vy? Pište do komentářů nebo pošlete fotku svých obrazů — kdo ví, kde najdeme dalšího autora pro naši příští galerii. Vlastně… v tom je možná to hlavní kouzlo.
