Věděli jste, že podle průzkumů v Česku chce zkusit malování každý druhý člověk – ale většina z nich to nikdy neudělá, protože mají pocit, že je to drahé nebo složité? Na minulý víkend jsem si řekl, že to zkusím taky. Bez ambicí na výstavu v DOX, spíš abych přišel na to, jestli z toho mám radost. Teď vím, že začít se dá i doma, klidně za cenu lepší pizzy. A nemusím se kvůli tomu stydět… nebo možná trochu, když soused jednou ve dveřích narazil na “moji galerii”.
Největší brzda: perfekcionismus a obavy z nákladů
Co slýchám od lidí kolem sebe — hlavně v hospodě i v našem firemním chatu: “Bez pořádných barev a pláten to nemá smysl.” Přiznám se, dlouho jsem to bral stejně. Jenže pak mě osvítilo ve výtvarných potřebách v Liberci: co když prostě koupím, co mají nejlevnější? Od kartonu až po vodovky z papírnictví za rohem. Mělo to stát do 200 korun — a vešlo se.
- Vodovky Koh-i-noor nebo jejich české alternativy – cca 60 Kč
- Barevné papíry nebo silnější karton – 40 Kč (někdy vyhrabejte doma obal od bot)
- Štětce obyčejné – 30 Kč
- Kelímek, hadřík a stará mikina na převlek zdarma
Samozřejmě, profík by možná protočil oči. Ale kolegyně z práce říkala: “Hlavně začít, pak už je ti jedno, čím maluješ.” Vlastně jo.
Domácí ateliér? Stačí stůl a podložka z Lidlu
Nemusíte překopávat byt ani vyhlašovat rodině zákaz vstupu. Stačí vám metrový stůl (u nás v kuchyni mezi mikrovlnkou a zbylým perníkem), starý noviny pod rukama — a optimismus. Smíchejte barvy v obyčejném talířku, místo palety. Možná bude první obrázek vypadat jak od předškoláka, ale to je na tom vlastně to nejlepší.
moje máma vždycky říká, že malování je nejlepší terapie proti stresu — a má pravdu, i když si myslím, že pro ni je to hlavně výmluva, proč nemýt nádobí.
Inspirace je všude kolem (i na Instagramu z Ostravy)
Netvrdím, že Pinterest je zázrak, ale zkusil jsem hledat #malovanidoma a nestačil jsem se divit. Od úplně jednoduchých kytek až po bizarní portréty — lidi sdílí i pokusy, které by většina schovala do šuplíku. A co je fajn? Třeba skupiny na Facebooku jako “Začínám malovat” nebo “Česká výtvarná výzva” — tam vám fakt poradí, někdy s humorem, někdy s překvapivou ochotou.
- Použijte předlohy z dětských omalovánek (osvědčila se mi i plastová láhev, co bývá v PETu)
- Zkuste 5minutové skicy – třeba ve frontě na poště
- Nastavte si malování jako večerní rituál místo scrollování Twitteru
[IMAGE2]czech sketching beginner home evening[/IMAGE2>
Co když to pokazím? No a co
Když se něco nepovede, je to vlastně to nejzajímavější. Nedávno jsme u nás v domě zaváděli výstavu „umění na chodbě“ (vlastně jsme tam věšeli dětské obrázky), a dokonce i podle sousedky Marušky – nejlíp se bavila nad obrázkem, který se rozpil a vypadal spíš jak mapa metra. Vím, není to rada pro galeristy, ale možná právě humor a hravost jsou důvod, proč se k tomu člověk (nejen já) chce vracet. A možná někdy přijde i další level.
Co si z toho vzít? Zkuste začít, doslova dnes večer
Jasně, nikdy nebudu Monet — i když, kdo ví. Ale pointa není v dokonalosti. Možná je to cesta, jak na chvíli zpomalit a vypnout hlavu, když venku zase prší (což v Česku není zas tak vzácné). A když už nic, vždycky můžete obrázek dát na ledničku nebo jako dárek k narozeninám tetičce do Jihlavy. V každém případě — za ty dvě stovky rozhodně stojí za zkoušku.
No, vyzkoušejte to a napište mi, co z toho vzniklo — fakt mě to zajímá. A nebuďte moc sebekritičtí, v tomhle je stejně jediný kritik… vaše kočka nebo tchýně.