Na první pohled je to paradox – ještě před pár lety jsme v každé kavárně viděli tablety, Apple Pencil a kroužky digitálních ilustrátorů. Teď ale v tramvaji častěji potkáte někoho se skicákem než s iPadem. A víte co? Vypadá to, že návrat ke klasickému kreslení není jen chvilkový rozmar.
Minulý týden mi kamarádka posílala fotku svého “oldschool” zápisníku plného náčrtů — prý digitální layer už jí leze na nervy. A to není jediná. Co se to děje, že digitální umění ztrácí lesk? Možná za tím stojí nostalgia, možná únava algoritmů, nebo něco úplně jiného… pojďme na to mrknout.
Digitální umění kdysi a dnes: co se změnilo?
Upřímně, nikdo nečekal, že se to otočí tak rychle. Před pár lety jsem ve studiu slyšel jen věci jako “proč plýtvat papírem, když mám Procreate” nebo “vše je rychlejší online”. Popravdě, těch pár podloženek na stole teď začíná vypadat spíš jako cool statement, ne jako nutnost.
V našem pracovním chatu jsme nedávno řešili, že digitální ilustrace je sice efektivní — ale… chybí v ní něco lidského. Jakoby i ty nejhezčí obrázky ztratily výraz, když je vytisknete na papír. Možná právě to je důvod, proč se začala nosit tužka zpět v baťohu.
Proč papír zase vítězí?
- Autenticita: Ruční tahy jsou prostě jiné — ať je to “ošklivé”, nebo ne. Neopakovatelné chyby dělají z kresby originál.
- Oddych od obrazovky: Už i můj soused, grafik, říká, že oči večer prostě bolí. Papír nabízí jinou energii – takovou… offline.
- Hmatový kontakt: Fakt, že držíte blok, cítíte texturu papíru a slyšíte zvuk tužky, pořád něco dělá s hlavou. Prý to zlepšuje kreativitu – nevím, jestli existuje studie, ale funguje.
Kdy digitální umění ztrácí smysl?
Jasně, agentury stále chtějí vektor a masky — ale osobní projekty najednou vypadají líp na karisbloku. Asi to máte podobně: kolikkrát jste letos vlastně otevřeli Photoshop jen proto, abyste přetáčeli vrstvy sem a tam? Já čím dál častěji skončím u bloku a obyčejné bakuli.
Mezi umělci teď letí výměny „analogových“ pohlednic – jeden z mých známých z Brna založil mini komunitu “Nestačí mi swipe”, kde si lidi posílají fotky skic. Asi je v tom obyčejném zážitku něco, co digitál neumí napodobit.
Průzkum: jak na to dnes mladí v ČR?
Nedávno jsem koukal na průzkum mezi studenty v Praze. Víc než polovina začala “znova” kreslit ručně během covidu, a většina z nich si to nechala jako osobní rituál. Argumenty? Úleva od stresu, větší hlavní kreativita, někdo prostě “líp přemýšlí tužkou než myší”. A jsou i školy, které teď vrací do osnov více ručních technik. Možná se trend obrátí zpět, nebo… taky ne.
[IMAGE2]young people hand drawing outdoor in prague sketchbook[/IMAGE2>
Má ruční kreslení budoucnost, nebo je to jen vlna nostalgie?
Těžko říct. Možná je teď tužka trendy prostě proto, že všechno digitální trochu unavuje – ale jedno se jí musí nechat: je nejdostupnější. Tužku koupíte na rohu a blok nosíte i do lesa, bez wifi. Kolega říkaval “papír ještě nikdy nespadnul kvůli aktualizaci”, a měl pravdu.
Ať už jste v týmu offline nebo online, jedno je jisté – svět kreslení je větší, než se může zdát z obrazovky notebooku. A to je na tom nakonec možná to nejlepší… nebo se mýlím?
Zkuste to jinak
Neříkám, že máte vyhodit svůj tablet (ačkoli měsíc tady leží nepoužitý). Zkuste jednou vyrazit na procházku s blokem – klidně do Stromovky nebo do kavárny u Alberta. Dost možná zjistíte, že ruka pamatuje víc, než si myslíte, a kreativita potřebuje někdy vypadnout z rámečku displaye.
Jak to vlastně máte vy? Pište do komentářů (nebo pošlete fotku svého sešitu!).
