Možná vás to překvapí, ale jedna z nejrozšířenějších věcí v českých domácnostech může škodit vašemu zdraví — a většina lidí o tom vůbec nepřemýšlí. Nedávno jsem narazil na článek, kde se rozebíralo skryté nebezpečí materiálu, který najdete téměř všude. V našem firemním chatu to pak rozjelo menší debatu a, abych byl upřímný, úplně klidný jsem po tom nezůstal…
Každý druhý ho má doma. O čem je řeč?
Řeč je o drobných částečkách, které vznikají z domácího prachu — a hlavně mikrovláken syntetických textilií. Myslím tím fleecové deky, polyesterová trička, ale třeba i záclony z Ikea nebo běžné „chytrolínské“ sportovní oblečení. Loni jsem si koupil nový běžecký set a zrovna včera mi kamarád říkal: „Víš, že si při každém praní pouštíš do bytu mikrovlákna?“
Proč je to problém právě teď?
- Mikrovlákna se postupně uvolňují — při praní, ždímání i nošení
- Nezůstávají jen v pračce nebo odpadu, ale usazují se po bytě
- Vdechováním těchto prachových částeček zatěžujete svoje plíce
V praxi to znamená, že každé oblíbené tričko, které vypereš třikrát do týdne, postupně posílá do tvého bytu (a do vzduchu) mikroskopické částečky. Ve větším množství je legrace pryč — podle expertů mohou podráždit dýchací cesty nebo možné urychlit vznik alergií. I když nemám důkaz, že by mi fleece deka už podlomila zdraví, představa, že je „fajn prach“ ve vzduchu, mi moc uklidňující nepřijde.
Co víme z výzkumů a co si myslím já
Zní to možná jako scifi. Jenže nedávná studie Mendelovy univerzity ukázala, že v běžné městské domácnosti je v prachu až 20 % syntetických mikrovláken. Překvapilo mě, kolik se toho z oblečení rozpouští i při ručním praní — prý desítky tisíc vláken na cyklus. A teď si představte, že podobné proudění máte v ložnici či dětském pokoji. Můj soused říkal, že od doby, co začal používat čističku vzduchu, méně kašle ráno. možná to je placebo, ale něco na tom asi bude.
[IMAGE2]indoor dust particles microscope lung health[/IMAGE2>
Můžete tomu vůbec zabránit? Praktické tipy z naší redakce
- Větrejte — ale rozumně. Občasné „rychlé větrání“ je často účinnější než celodenní vyklápění okna. Venku je to riziko menší, uvnitř se mikrovlákna drží.
- Držte se přírodních materiálů. Bavlna, len, vlna — nejen že déle vydrží, ale při praní nevypouštějí mikrovlákna. Tohle potvrdí i každá babička z Ostravy, která celý život kupuje kanafas.
- Častěji uklízejte a vysávejte. na tohle jsem sám dost líný, ale pomáhá. Zvlášť pokud máte děcka lezoucí po zemi.
- Zvažte čističku vzduchu. I levnější modely dnes zvládnou zachytit část prachu a alergenů. Kamarád doporučuje Xiaomi — prý „s minimem práce, poloviční kašel“. Věřte, nevěřte…
- Používejte filtrační sáčky při praní. Existují pytlíky, které zachytí mikrovlákna už v pračce (u nás občas vidím Guppyfriend nebo českou značku Nano-bag).
Nejde jen o „eko paniku“ — co nám hrozí do budoucna
Je fér říct, že syntetické materiály tu s námi budou pořád. Možná zbytečně podceňujeme jejich vliv na plíce hlavně u dětí, seniorů a alergiků. V dlouhodobém horizontu — roky, ne týdny — může časté vystavení mikrovláknům podpořit chronické záněty nebo komplikovat astma. To nejsou jen řeči doktora z Pardubic, ale reálná data ze světových studií.
V našem paneláku jsme nikdy o „mikrovláknové hrozbě“ nemluvili, dokud jeden soused nezačal řešit kašel svého syna. Od té doby větrá, pere méně často a sází víc na bavlněné povlečení. Výsledek? Kašel sice nezmizel, ale je o něco mírnější — i to se možná počítá.
Vlastně nevím, jestli vás tohle donutí změnit své návyky. Ale kdyby se měl zdravíněk v každé pražské domácnosti zamyslet aspoň u příštího nákupu nové mikiny, je to úspěch. Takže — zkuste v týdnu probrat téma mikroskopického prachu s rodinou. Třeba zjistíte, že největší hrozba nečíhá na ulici, ale ve fleecové dece na gauči…
