Věděli jste, že podle loňského průzkumu České asociace cestovních kanceláří cestuje nejvíc klidných lidí právě mezi padesátníky? Možná je to věkem, možná zkušenostmi – ale když sleduju rodiče nebo třeba kolegu Karla z práce, je to jak pohled na úplně jiný svět. Oni umí cestovat s chladnou hlavou, s úsměvem a bez zbytečných starostí… zatímco já před pár měsíci na Ruzyni málem ztratil pas v taxíku.
Možná se to nezdá, ale právě cestování po padesátce je menší věda, než si mnozí myslí. proč to těmhle lidem tak dobře funguje? A jde se to naučit ještě před tím, než vám začnou šediny?
Umění balit: méně věcí, méně stresu
Téma balení se v našem rodinném chatu točí pravidelně – a vždycky skončí tak, že táta vytáhne ten samý příruční kufr. „Na tři týdny v Itálii? Vejde se mi to tam, nekoukej tak!“
Hlavní trik podle něj (a mámy): neřešit módu, ale praktičnost. Žádné tři páry džínsů, místo toho volná košile, jedna pohodlná bunda, boty na všechno. I já to občas zkusím, a když už, tak většinou vezmu víc ponožek než potřebuju — starý zlozvyk.
Naproti tomu mladší generace (kolega Honza, můj vzor z mládí) táhne na víkend ke kamarádovi s kufrem větším než moje sestřenice na měsíc do Austrálie. Po padesátce prostě nechcete tahat věci, které nikdy nepoužijete. Tečka.
Přemýšlení, plánování a životní nadhled
Moje máma vždycky říká: „Víš, je fajn vědět přesně, kam jedeš – ale ještě lepší je být připravený na to, že se něco změní.“ A fakt, stačí se podívat na jejich poslední výlet do Jižních Čech. Měli zarezervovaný penzion, ale v půlce cesty jim volali, že tam mají havárii vody. Mladší by to položilo, naši se otočili a zamířili jinam — našli si super nový penzion přes Booking, problém vyřešen za 10 minut.
V mládí řešíte každou drobnost jako drama, po padesátce víte, že většinu trablů… prostě přežijete.
Šetření tam, kde to dává smysl
Mě jako dvacátníka nikdy nenapadlo pátrat po seniorských slevách v ČD nebo na MHD — teď, když vidím tátu, jak s aplikací IDS JMK kupuje za babku jízdenky a ještě má radost jako malé dítě, tak mě to fakt pobaví (i inspiruje). A není to jen o slevách: výběr hotelu je často o prioritách, ne o ceně. Moji rodiče radši malý penzion kousek od centra a vlastní snídaně, než předražený čtyřhvězdičkový hotel. A co si budem: snídaně na terase vlastního apartmánu má prostě kouzlo.
Důraz na komfort — fyzický i psychický
Ještě jedna věc, kterou jsem si všiml na jaře, když jsme s mámou chodili po Krumlově: jakou radost mají z maličkostí. Vyhnou se davům (protože znají alternativní trasy od svých vrstevníků), zastaví si na kafe v kavárně, která není v top-recenzech na TripAdvisoru, ale stejně stojí za to.
A už se nebojí říct: „Tady na turistický vláček nevlezeme, pojďme radši pěšky bokem.“ Nevím, jestli je to zkušenost – možná už jen ví, co chtějí.
Proč to zní tak jednoduše? A může to fungovat i pro mladší?
Občas se ptám sám sebe, jestli tahle “dospělá” strategie cestování nesouvisí i s tím, že jim prostě uniká FOMO, které mladší nutí stihnout „všechno“. Ale když to tak sleduju kolem sebe — v klidu a s úsměvem se dá zvládnout daleko víc. Možná nejde o věk, možná je to jen o postoji. Nejsem si jistý, že budu tak klidný cestovatel jako můj táta, ale stačí trochu zpomalit, nebát se změn a hlavně… nebalit zbytečnosti.
Možná vás inspirují
- Začněte balit podle věty: “Když to nevemu, bude mi to fakt chybět?”
- Plánujte, ale připravte se na improvizace — mapa offline v mobilu ještě nikoho nezabila
- Koukněte na slevy nebo “chytřejší” způsoby dopravy (Regiojet, Flixbus, obyčejná tramvaj…)
- A hlavně: nehonit zážitky, ale užívat si v klidu to, co vám dělá radost
Váš kamarád po padesátce vám to možná neřekne rovnou, ale cestovat chytře se vyplatí v každém věku. A když už nic jiného, aspoň nebudete házet kufrem v letištní hale (jak se mi stalo minulý měsíc při odletu z Ostravy… no, vy víte).
Jak to máte vy? Pište svoje zkušenosti do komentářů — schválně, co jste životem na cestách odkoukali od starších, nebo čím jste překvapili sami sebe!