Občas se mi stane, že nad letním pivem někdo v debatě hodí: „Čtyřicátníci? Ti už v práci jen přežívají.“ Zvláštní stereotyp. Skoro nikdo už nevěří, že produktivita má věkové maximum někde mezi dvacítkou a třicítkou — a kdo zná kolegy po čtyřicítce, ví, o čem mluvím. Podle posledního průzkumu české personální agentury Grafton si dokonce 67 % zaměstnavatelů cení starších zaměstnanců pro „praktickou efektivitu“. Proč to tak je?
Nejde jen o zkušenosti (ale ty jsou zásadní)
Jasně, zkušenosti v průmyslu, IT, bankovnictví nebo třeba ve státní správě se nedají nahradit — ale stejně důležité je, že lidé po čtyřicítce mají svoje zvyky vypilované skoro do krajnosti. vědí, kdy je potřeba říct: „Hele, zdržet se téhle zbytečné porady je opravdový zisk.“
Zkušený kolega z administrativy mi na jaře přiznal: „Podívej, já už ty typy problémů viděl dvacetkrát. Vím, kde to zasekne projekt dva dny, a co se dá přejít.“ Mladí mají energii — ale starší mnohdy chytřejší selekci. V kancelářích to známe všichni: kdo ostřílenější, lépe zvládá multitasking bez zbytečných stresů.
Lepší time management i disciplína
Na minulém školení manažer vtipkoval: „Když vám je dvacet pět, máte pocit, že stihnete všechno. Po čtyřicítce víte, že všechno nestihnete — a s tím dokážete žít.“ Možná to není vždy lichotivé, ale něco na tom je.
- Lidé po čtyřicítce umí:
- upřednostnit, co je opravdu důležité
- říkat častěji „ne“ – i když někdy omylem zapomenou odpovědět na e-mail, znáte to
- rozpoznat nedostatky v projektu dřív, než vybuchnou
- minimalizovat zbytečné schůzky a meetingy (v tipické české firemní kultuře to není samozřejmost)
Když jsem se na to ptal šéfa jedné brněnské agentury, odpověděl suše: „Mladí jsou víc náchylní ztratit se v detailech. Véčkaři jdou přímo k věci.“
Realismus místo iluzí a méně stresu
Nedávno jsem četl anketu v našem firemním chatu: největší přeborníci v zachování klidu během krize? Všichni 40+. Možná už je život naučil, že většina mejlů není urgentní a po třetí hodině odpoledne máloco hoří doopravdy. To neznamená, že jim nezáleží na výsledku — jen mají nadhled a lepší rozpoznání „opravdové priority“.
Kolegové po čtyřicítce často vypadají, že reagují pomaleji — ale nenechte se zmást. Nejednou jsem viděl, jak celý tým v panice běhá s prezentací a tichý člověk v rohu během pěti minut najde řešení bez zbytečného křiku. Může to být otázka povahy, ale věk v tom dost pomáhá.
Už nehrají o dokazování – spíš o výsledky
Možná jste někdy zažili, že mladší kolegové se předhánějí, kdo přijde do práce dřív, kdo zůstane déle. Lidé po čtyřicítce už konkurenci berou s nadhledem. Mám kamaráda — obchodního zástupce z Ostravy — ten mi říká: „Nejsem tu, abych se předváděl. Chci si vyřídit svoje a být večer s rodinou.“
Starší zaměstnanci neplýtvají energií na vnitrofiremní politiku (i když… to neplatí vždycky). Většinou mají jasnější cíle, pracovní pohodu a méně potřebu se před někým předvádět.
Mají motivaci jinde — ne vždy v kariéře
Na konci dne je tady i civilní motivace: hypotéka, děti, zdraví, vlastní hranice. Po čtyřicítce lidé často hledají smysl práce jinde než ve „skóre“ přesčasů nebo rychlých promoakcích. Podle průzkumu STEM/MARK jsou „senioři“ loajálnější, méně často mění práci kvůli malichernostem a více váží čas.
No a na závěr — možná i vy jste si všimli toho drobného klidu, který u mladších kolegů tolik nevidíme. není to nuda, spíš efekt zkušeností a zdrženlivosti… nebo možná už jen šetří síly na večerní squash, kdo ví.
Co z toho plyne?
Zkuste se na starší kolegy podívat příště trochu jinak. ano, nejsou tak rychlí v Slacku — ale když se něco opravdu řeší, přináší jistotu a efektivitu, na kterou je spoleh. A jestli to vždy platí? Těžko říct. Asi záleží na charakteru, oboru a i na tom, jaký je právě den v týdnu. V každém případě, má to něco do sebe.
Máte podobnou zkušenost? Dejte mi vědět v komentářích, jak to vidíte vy. nebo si článek uložte na horší časy… V každém věku se dá pracovat chytřeji.
