Stalo se vám to už taky? Podáváte ruku, krátké představení, a už po třech sekundách absolutní výpadek. Ta tikající panika v hlavě, když se kvůli jménu začínáte chytat stébla… Nejste v tom sami — čeští kolegové o tom mluvili včera ve firemní kuchyňce. Podobně to zažívá i váš soused Franta ze Žižkova.
Proč zapomínáme jména (a proč je to normální)
Na minulý týden si vzpomenu, ale na jméno člověka naproti mně ne. Proč? Podle neurovědců si náš mozek jména spojuje hůř než třeba obličeje nebo oblečení. není to žádné selhání – jméno je prostě abstraktní pojem, spojit ho se situací bývá těžší, zejména na firemních akcích nebo festivalech v Riegrových sadech.
Možná to souvisí i s tím, že třeba v Praze dennodenně potkáte pět Honzů, tři Katky — a už v tom je docela zmatek. Alespoň já mám v telefonu čtyři Lukáše (s různými emoji).
Ověřený trik, který funguje (no, aspoň většinou)
Možná čekáte nějakou složitost, ale stačí jednoduché kouzlo. Když vám někdo řekne jméno, ihned ho zopakujte v rozhovoru. Například: „Aha, Lucie, těší mě, Lucie.“ Tím posílíte spojení mezi osobou a jménem. Funguje to ve většině případů, aspoň tak mi to říkala máma vždycky při rodinných setkáních. Samozřejmě – druhá otázka je, co dělat, když to zapomenete už po deseti vteřinách.
Za mě je nejlepší zachovat klid a jednoduše to přiznat. Většina lidí to chápe — stává se jim to taky. Mimochodem, měsíc zpět mi kolega tutéž situaci popisoval a nakonec z toho byla vtipná historka na celou kancelář.
Co když je jméno fuč? Tři moje (někdy trochu trapné) záchranné strategie
- Oslovte pomocí oslovení, ne jménem. „Prosím tě, mohl/a bys mi poradit s tím grafem?“
- Poproste o opakování nenápadně. „Promiň, jak ti říkají přátelé?“ nebo jednoduše „Jak jsi to ještě říkal/a?“ (nebojte, stává se i manažerům…)
- Zapojte další osobu. Přizvěte kolegu a nechte dotyčného, aby se představil sám. To je taková pražská klasika na networkingových akcích v Karlíně.
Možná to nebude fungovat vždy, ale často právě upřímnost nebo lehký humor situaci zachrání lépe než složitá taktika. Nejsem si jistý, jestli to bude platit pro všechny, někdy je prostě trapno — a co už.
Malý bonus: Jak si jméno „přikovat“ do paměti jednou provždy
Některým pomáhá asociace – spojte jméno s nějakým rysem. Například „Petr s brýlemi“ nebo „Katka – skvělý smích“. Nebo použijte nějakou mnemonickou pomůcku (tohle slovo stejně slyšíte jednou za rok).
Jinak taky funguje napsat si jméno do mobilu hned po setkání. V našem chatu v práci už panuje pravidlo: kdo nezná jména tří nových kolegů během prvního týdne, kupuje dort. Aspoň je vždycky sranda, když někdo marně přemýšlí — a nakonec stejně dá „Ahoj, kolego“.
Nebojte se přiznat chybu – všichni jsme jen lidi
Dny, kdy jsme si na jména vzpomínali automaticky, jsou pryč. Teď je tolik kontaktů a obličejů, že občas něco vypadne každému. důležité je nenechat se tím rozhodit – obvykle z toho ve výsledku vznikne něco, na co se dá v budoucnu zasmát. No, vy to znáte.
Dejte vědět do komentářů: jaké jméno vám v hlavě utkvělo naposled, a které vypustilo hned po představování? Možná vás některý z těchto tipů zachrání příště – nebo inspiruje vlastním, úplně neplánovaným způsobem. korce, tolik moje zkušenost…
