Viděli jste někdy, jak skupina chlapů po padesátce sedí v hospodě — každý kouká do svého piva a slova padají jen sporadicky? Nedávno jsem to opět zažil v Dejvicích a přiznám se, hlodala mě otázka: proč mlčení? Přitom ještě ve třiceti letech byli ti samí chlapi středobodem každého mejdanu.
V posledním rozhovoru mi psycholog prozradil jeden důvod, který mě opravdu zaskočil — a možná zaskočí i vás.
Co se vlastně děje po padesátce?
Možná jste si sami všimli, že komunikace v mužském kolektivu „po padesátce“ trochu skřípe. smsky od otce dvakrát týdně — většinou počasí, dvakrát do roka společný výlet bez delší debaty. Můj kolega z Plzně říká, že s tátou už zvládne jen řešit auto. Známé schéma? Pravděpodobně ano.
Psycholog vysvětluje: Nejde o nezájem. Spíš o tohle
Podle psychologa Pavla Šimka (nedávno v našem firemním chatu probíhala tahle debata) není hlavní příčinou mlčení pocit „už jsme si všechno řekli“. Jde o mnohem nenápadnější faktor: strach z trapnosti a ztráty pozice ve skupině.
- Věk přináší nové pochybnosti o sobě
- Muži méně snáší nesouhlas a kritiku
- Obava z témat — rodina, zdraví, vztahy — aby nevypadali slabě
- Více se pozorují, méně spontánně sdílejí
Možná paradox — v době, kdy by už neměli „nic dokazovat“, dokazují si aspoň klid. Často tak hrají mlčky na jistotu. Neříkám, že to sedí na každého. Můj strýc Pavel z Liberecka je výjimka: ten by prokecal večer i s lampou od semaforu… Ale obecně? Je to častý fenomén.
Vliv okolí a změna rolí
Naši otcové vyrůstali v době, kdy muži mlčeli a ženy mluvily. Staré vzorce se drží dlouho. Nedávno jsem četl v diskusi pod článkem na idnes.cz, že „chlap nemá co bulet“. Opravdu — pořád se to opakuje, i když se doba změnila. Role v rodině, v práci či v partě kamarádů se po padesátce proměňují, někdy nezastavitelně — dítě už má práci, žena vlastní koníčky, v práci přichází mladší generace. To všechno dává prostor i nejistotě a mlčení.
Jak prolomit ticho? Praktická doporučení
Z vlastní zkušenosti (a z tipů našeho psychologa) mám několik rad, které fungují nejen v teorii, ale i na rodinné oslavě:
- Zkuste mluvit o konkrétním zážitku — třeba co jste dělali včera, místo abstraktních témat.
- Nepodceňujte humor. I suchý vtípek někdy nastartuje debatu zvlášť po třetím pivu.
- Nedávejte za každou cenu rady — často stačí jen poslouchat.
- Přiznejte si, že jste někdy v rozpacích. Ano, i to někdy prolomí ledy.
- Pozvěte tátu nebo kamaráda na procházku — pohyb odbourává napětí (moje máma vždy tvrdila, že chlapi mluví lépe při pohybu… a asi na tom něco je).
Třeba to nebude hned fungovat dokonalě — ale drobné otevření tématu může posunout vztah směrem, kde už není „mlčení z povinnosti“, ale skutečný zájem.
Víc prostoru pro nedokonalost
Když o tom dnes přemýšlím, mám pocit, že si na to muži po padesátce možná i zvykli. A že je úplně v pořádku nechtít být pořád středem pozornosti. nemusíme vždy všechno rozebírat — když je chuť jen sedět a mlčet, je to taky v pořádku. Vlastně… nejsou na tom někdy i ženy podobně? Ale o tom zas jindy.
Závěrem — zkuste občas mlčení narušit
Možná taky máte doma nebo mezi kolegy toho mlčícího „chlapa po padesátce“. Zkuste někdy udělat první krok, i když vám to přijde divné nebo zbytečné. Nečekejte, až přijde ideální okamžik — většinou je stejně už dávno pryč.
V komentářích klidně napište, jak to máte vy, nebo sdílejte vlastní tipy, co pomáhá právě vám. Vždyť, v tom je i kus česko rodinný pohody, no ne?
vlastně… v tom je možná ten hlavní důvod, proč to celé řešit.
