Už jste někdy šli ulicí pozpátku? Ne, opravdu — nešlo o vtip ani o postřelený návrat z firemního večírku. Možná vás překvapí, co všechno tato jednoduchá a trochu bláznivá záležitost udělá nejen s vašimi zády, ale i s hlavou. Nedávno v našem fitcentru někdo přišel s nápadem: „Zkuste týden chodit pozpátku a sledujte, co to dělá s tělem.“ Teď vám můžu konečně říct, co se stalo. A jestli je to pro všechny… kdo ví, ale zkusit to může kdokoliv.
Proč zrovna pozpátku?
Možná si říkáte, že už tu bylo všechno — běhání, jóga, skákání přes švihadlo na sídlišti. Ale chůze pozpátku? To není jen pro děti na hřišti nebo trenéry v televizi. Tahleta metoda má kořeny až ve východní Asii, kde ji používají pro zlepšení držení těla. Je to vlastně celkem jednoduché: když jdete pozpátku, zapojujete svaly zad, které při běžné procházce spíš odpočívají. Alespoň to tvrdí můj známý fyzioterapeut. i když mně osobně nejdřív připadala celá věc dost podivná.
Co se děje s vašimi zády a mozkem?
- Posilujete core a hluboké zádové svaly. Slyšeli jste někdy o svalech, které začnou makat jen tehdy, když máte pocit, že „nevěříte vlastním nohám“? Tady je přesně zapojíte.
- Váš mozek (i koordinace) se nestačí divit. Naše nervová soustava nemá v chůzi pozpátku moc zkušeností, takže musí být ve střehu. Na konci týdne jsem měl pocit, že v hlavě to šrotuje úplně jinak než obvykle. Kamarád říkal, že mu to připomnělo běhání naslepo — mozek musí reagovat rychleji.
- Ulevíte bedrům. Normálně je záda zatěžujeme hlavně dopředu — tady to funguje obráceně. Po pár dnech jsem fakt cítil, že bedra jsou nějak lehčí. Ale možná jsem měl jen dobrý den…
Prvních pár dní aneb nestyďte se za pohledy
Zní to jednoduše, ale pozor na dlažbu a cyklisty! První den na mě pani v parku koukala, jestli nemám uši na opačnou stranu. Ale upřímně — asi po dvou dnech vám to bude jedno. Většina lidí se už dneska stejně víc bojí telefonu než lidí před sebou. Klíč je v bezpečnosti: vždycky koukejte přes rameno, pomalu, žádný spěch. Moje kolegyně to zkoušela na zahradě — říká, že se soused směje doteď.
Jak na to? Praktický mininávod
- Začněte na klidném místě — doporučuju park nebo tichou ulici, ale i doma na chodbě to jde.
- Stačí 5–10 minut denně. Víc je ze začátku trochu chaos — důležité je vnímat vlastní tělo, ne rekordy.
- Soustřeďte se na držení těla: napnout břicho, hlava vzhůru, ramena lehce dozadu. Nepanikařte, když jdete špatně — pomůže, když si vezmete sluchátka a pustíte českou kapelu, já si pouštěl Tata Bojs.
- Postupně přidávejte čas, vzdálenost i povrchy. Některé dny jsem musel zkrátit, když byla mokrá tráva — pokus o rekord se nevyplatil, spíš záda.
Pro koho (ne)bude pozpátku to pravé?
Takže je to pro všechny? Upřímně — asi ne. Pokud vás bolí kolena nebo máte potíže s rovnováhou, určitě začněte opatrně, případně se poraďte s fyzioterapeutem. Ale kamarádce například po týdnu šly zmírnit bolesti zad natolik, že se k tomu vrací i dnes, byť jen občas.
Rodiče taky říkají, že děti pozpátku vydrží běhat klidně půl dne. Možná je to vzít si inspiraci právě od nich. i když — ne každý soused v Karlíně ocení závody pozpátku v úzké uličce…
Stojí to za pokus?
Na závěr: chůze pozpátku je efektní, vtipná a… kdo ví — možná i zdravější, než čekáte. Výsledky nejsou hned (už ke konci týdne jsem si ale všiml, že se mi zmenšily bolesti v zádech). Možná je to placebo, možná prostě pohyb. Ale ten pocit, že děláte něco trochu jiného, je také k nezaplacení.
Takže — dáte tomu šanci? Zkuste si týdenní výzvu, klidně i jen na deset minut denně. Pokud už máte zkušenosti (nebo historku o pádu do keřů), napište do komentářů. v našem chatu si o tom rozhodně ještě popovídáme…
