Věděli jste, že některé barvy na stěny mohou být škodlivější, než si myslíte? Nedávno jsem četl studii o tom, jak běžné interiérové nátěry mohou ovlivnit vaše zdraví – a dost mě to zarazilo. Pravda je taková, že i když všechno vypadá čistě a voňavě, nemusíte o těch parách vědět vůbec nic. Úplně jasně si vzpomínám, jak jsme minulý podzim malovali ložnici a ještě týden nato mě bolela hlava… možná náhoda, ale co když ne?
Proč je vlastně výběr barvy důležitý?
Většina lidí sáhne v hobby marketu po barvě prostě podle toho, jaký je odstín – “tahle žlutá je symaptická, bereme ji!” Ale složení barvy moc neřešíme. Přitom právě tam může být zakopaný pes. Mnoho interiérových barev obsahuje těkavé organické látky (VOC), rozpouštědla nebo konzervační aditiva, která se po natření pomalu uvolňují do vzduchu.
Můj kamarád Honza, který v Praze vymaloval celý byt sám, mi tvrdil, že “už nikdy nechce cítit ten zápach”. Prý si myslel, že je to běžná vůně čerstvě natřené zdi — jenže měsíc nato měl vyrážku na dlaních.
Které barvy jsou nejproblematičtější?
Asi tušíte, že nějaké ty chemikálie v barvách prostě jsou. Ale podle Státního zdravotního ústavu (četl jsem jejich leták odpoledne v čekárně u doktora) byste měli dávat pozor hlavně na:
- Olejové barvy – často obsahují rozpouštědla (toulene, xylen), která dráždí dýchací cesty a mohou být i karcinogenní.
- Staré nátěry s olovem – hlavně ve starších domech, pořád ještě někde přežívají.
- Běžné akrylátové barvy s vysokým obsahem VOC – rychle schnou, ale po natření je vzduch jak z laboratoře.
Co hrozí při dlouhodobém vystavení těmto látkám?
Krátkodobě se setkáte s bolestí hlavy, pálením očí nebo podrážděním kůže — to jsme snad zažili všichni, co někdy malovali. Ale dlouhodobější expozice může vést k alergiím, astmatu nebo, v krajních případech, i k poškození jater a nervové soustavy. V Plzni mi kolegyně říkala, že děti ve školách musely na týden domů, protože ve třídách někdo použil špatnou barvu – všichni prý začali kašlat a měli slzení očí.
Jak poznat bezpečnou barvu?
Na co se dívám já, když stojím před regálem?
- Štítek VOC – čím méně, tím lépe. Ideálně “VOC free” nebo “low VOC”.
- Certifikáty – sledujte značky typu Ekologicky šetrný výrobek, Ecolabel.
- Bez zápachu – s každou další generací barev by měl být “smrad” míň znatelný.
- Vodou ředitelné barvy – jsou obecně šetrnější než ty na bázi rozpouštědel.
no samozřejmě některé firmy to umí lépe zamaskovat než jiné – tady je dobré ptát se prodavačů (ale ne vždy je odpověď úplně odborná, že).
Tipy, jak malovat doma bezpečně
Za těch pár let, co občas maluju s rodinou nebo sousedy, jsem si vypozoroval pár zásad (možná se někomu bude hodit):
- Dobře větrat – i v zimě otevřít okno, fakt to stojí za to.
- Nepřespávat v čerstvě vymalované místnosti aspoň dva, tři dny.
- Pořídit si respirátor – není to jen pro paranoiky.
- Používat rukavice a dlouhé rukávy, pokud máte citlivou pokožku.
A pokud máte ve svém domě prastaré nátěry (nejčastěji na chodbách nebo ve sklepě), raději zavolejte odborníka – olovo fakt není “retro bonus”.
Co z toho plyne?
Vybrat barvu na zeď fakt není jen o té fialové nebo smetanové. Zkuste se na chvíli zastavit, přečíst si složení a zjistit, co svému bytu i tělu skutečně dopřáváte. Na internetu a v našem chatu mezi sousedy se objevuje víc a víc zkušeností lidí právě s ekologičtějšími variantami – a rozdíl prý poznáte už při malování.
Máte svoje ověřené tipy na zdravé malování, nebo zkušenost, kterou by si měl přečíst každý? Klidně napište komentář nebo to pošlete dál. možná tím někomu ušetříte pár bezesných nocí… no vy víte.
