Známý scénář. Koupíte krásný ledový salát – nebo možná ementálek od farmáře na trhu, když objevíte v akci. Prvních pár dnů je to lahoda, salát je křupavý, až to křupe mezi zuby. Ale pak… no, znáte to. Okraje začínají tmavnout, zůstává na něj smutně sahat v lednici, a člověk si říká: „Měla bych ho sníst, než to půjde celé do koše.“ Pamatuji si, že moje babička měla na tohle geniální systém. Nevěřil jsem, dokud jsem to sám nezkusil – a upřímně, trochu mě to překvapilo.
Trik, co přežívá generace: Skleněná miska & papírová utěrka
Nenajdete to v reklamě na hypermarket, ale babičky po celé republice používají tenhle trik, co se dědí (skoro) šeptem: umytý, dobře okapaný salát uchovávejte v uzavřené skleněné misce – s jednou nebo dvěma papírovými utěrkami (nebo čistým plátěným ubrouskem) navrchu.
Utěrka saje nadbytečnou vlhkost, takže salát neteče ani nehnije – a zároveň není vysušený jako listí na podzim. Funguje to, i když nejste pánem chladu a vaše lednice je prostě starší kus. Jasně, párkrát zapomenete utěrku vyměnit a vše je stejně šlus – to se stává každému, nebudu tvrdit opak. Ale třeba před týdnem jsem takto „zachránil“ celou hlávku římského salátu a byla svěží snad osm dnů.
Krok za krokem: Jak to dělali naši rodiče
- Salát najdřív pořádně omyjte pod studenou vodou – stačí i v umyvadle, nijak to nehrotím.
- Dobře osušte, ideálně v odstředivce (půjčil jsem si ji od kolegy – taky velký zlepšovák), nebo prostě v čisté utěrce.
- Nakrájejte nebo natrhejte, ale můžete i uchovat vcelku – podle chuti.
- Vložte do skleněné mísy (já mám jednu z Ikea – ta odolá všemu), zakryjte papírovou utěrkou, lehce přitiskněte.
- Přiklopte víkem nebo pevným talířem.
Kdybych měl tipovat, proč přesně tohle funguje, řekl bych: hlavní klíč je v tom, že papír odsaje mikroskopickou vlhkost – právě ta jinak spolehlivě rychlí plíseň i nepříjemné zápachy.
Mimochodem, v našem rodinném chatu kamarád vymyslel další variantu – občas místo papíru používá čistý lněný kapesník (ale ten je třeba pravidelně prát… no, vy víte).
Nejčastější chyby při skladování salátu
Něco jsem už nakousl, ale možná pomůže zopakovat:
- Nedostatečně osušený salát rovnou hnije (voda = problém č. 1)
- Plastová krabička od supermarketu – hezká na fotku, v reálném životě salát během dvou dnů připomíná hadr
- Skladování bez víka – lednice se vším svým arzenálem pachů a chutí rychle „pozdraví“ i váš salát
- Zůstává dlouho na světle – už za den začne žloutnout, to fakt není rada jen od babičky
Moje známá z Ostravy dává navíc do rohu misky malou kostku cukru – údajně pohlcuje přebytečnou vlhkost ještě efektivněji. nevím, jestli to není už pověra, ale možná stojí za experiment.
Proč to (asi) opravdu funguje – a když ne, co zkusit dál
Nejsem vědec, ale princip je jasný – čerstvá zeleň je plná vláhy a náchylná na bakterie. Odstraníte-li co nejvíc vody po mytí, a zbytek „odpracuje“ utěrka, salát zůstane dýl křupavý.
Na internetu najdete spoustu variant: někdo dává listy do zipového pytlíku, jiný přidává do misky pár kapek citronu. U mě je ale „sklo plus papír“ v poměru úsilí/výsledek zatím bezkonkurenční – i když možná máte lepší tipy? napište do komentářů, opravdu mě to zajímá.
Co všechno ještě babičky věděly…
Salát není jediná potravina, na kterou mají naši předkové patent. Stejný princip (sklo, textil, žádný plast) často používají ke skladování hub, bylinek nebo jahod. Nedávno jsme to s kolegyní rozebírali u kávy – ta dokonce znovu používá obaly od tvarohu. Funguje to, i když možná trochu staromódně.
Tak příště, až si koupíte čerstvou zeleninu v pražském obchodě nebo na brněnském trhu – zkuste jednoduchý babiččin trik a nezapomeňte si přečíst další zkušenosti v komentářích pod článkem. Možná objevíme ještě něco lepšího…
