Zkuste si představit: sedíte u stolu s rodiči nebo prarodiči a z jejich řečí vyleze, že mají „železnou rezervu“ na půl roku dopředu — a to i když žili v několikanásobně těžších podmínkách než třicátníci dnes. Jak to, že jim peníze vydrží déle? Nedávno jsme o tom diskutovali v našem chatu a musím říct, že pár poznámek mě fakt překvapilo.
Stojí za tím stará škola šetření, nebo prostě šetří proto, že mají víc času, než chutí utrácet? Odpověď není tak jednoduchá. V článku rozeberu nejen fakta, ale příklady ze života — a možná najdete i cíl, proč byste si měli pár triků osvojit.
Vzpomínky na „časy bez všeho“ aneb proč starší generace šetří automaticky
Můj soused František (75) tvrdí: když jsi zažil období, kdy máslo bylo „na lístky“, nějak ti to zůstane v podvědomí. Mnoho seniorů u nás nosí v peněžence kousek strachu z nejisté budoucnosti — a díky tomu prostě neutrácejí bezhlavě.
- Většina z nich má zakódováno: „Vždycky se něco může pokazit.“
- V obchodu se nerozhodují podle emocí, ale podle faktické potřeby.
A já jim to nemůžu mít za zlé. Před pár měsíci mi máma říkala, že nikdy nevyhodí suchý rohlík — vždyť ho může zužitkovat do knedlíků. Mladší lidé často nechápou, proč „šetřit na něčem, co stojí dvacku“ — jenže právě tahle „dvacka denně“ dělá s dlouhodobým rozpočtem divy.
Srovnání způsobu myšlení: třicátníci vs. senioři
Tady je třeba být fér — já osobně nejsem z těch, kteří počítají každou korunu, ale znám lidi, pro které rozpočet znamená spíš tabulku v Excelu než reálnou disciplínu.
Zatímco třicátníci často berou peníze jako prostředek k zážitkům a osobní svobodě, senioři peníze chrání, protože pro ně znamenají klid — i přes inflaci. Možná jsem v menšině, ale když se nad tím člověk zamyslí, má to něco do sebe…
Praktické triky, které můžete okoukat (a které opravdu fungují)
Jasně, nemá cenu se vracet úplně do minulosti, ale některé zvyky fungují dodnes. Několik tipů, které jsem odkoukal od své babičky (a upřímně, fungují):
- Nikdy nechoďte do obchodu hladoví — fakt to eliminuje zbytečné výdaje.
- Seznam potravin na lednici je větší pomocník, než se zdá (zkuste měsíc, uvidíte!).
- Pokud něco koupíte, musí to mít doma jasné místo — jednak ušetříte prostor, jednak vás to donutí přemýšlet, jestli to opravdu chcete.
- Přepočítejte si s kamarády (nebo v rodině), kolik za měsíc vyhodíte peněz za „kafe s sebou“ nebo rychlé večeře venku — většina lidí jen kouká.
Nepopírám, že některé doporučení prostě pro naše generace nemají smysl. Starší generace šetří, protože je k tomu částečně donutil život, třicátníci zase chtějí „chytat okamžik“. otázka je, jak najít balanc.
Psychologie a bezpečí — co ještě hraje roli?
Včera mi kolega vyprávěl, že jeho máma má „schované peníze pod polštářem“, ačkoliv bankovní účty už dneska mají vyšší ochranu než většina trezorů. Pro seniory ale není šetření jen o penězích. Je to rutina, něco, co dávají vnukům „do vínku“.
Jo, a třeba Česká spořitelna loni vydala průzkum, podle kterého lidé nad 60 let pravidelně šetří aspoň 10 % důchodu, a třicátníci obvykle šetří buď vůbec, nebo jen pár stovek měsíčně — a často si půjčují. Možná je to generační, možná prostě trend „žít teď“, ale něco na tom bude.
V čem může být stará škola inspirací?
Osobně si myslím, že v každé době je pár věcí, které bychom si měli vzít k srdci. Šetřit není ostuda — je to prostě druh svobody, kterou oceňujete, až když přijdou horší časy. Žádná tabulka vám s tím nepomůže, když sami necítíte tu jistotu, že „něco zůstává na horší časy“.
Takže. Možná zkuste jeden jediný „trik staré školy“ — napište si útraty, aspoň týden. To je ten začátek, který zvládne fakt každý.
no a pokud máte vlastní tipy z rodiny nebo víte, co ve vašem městě funguje líp, napište do komentářů — třeba budeme překvapení, kolik nás stará škola pořád inspiruje…
