Věděli jste, že průměrná česká domácnost utratí za značkové potraviny o 20 % víc než za „no name“ alternativy? Nedávno se u nás v chatě rozjela vášnivá debata: má vůbec smysl platit jen za logo? Rozhodl jsem se to otestovat na vlastní kůži — měsíc žádné značky, jen privátky, české a supermarketové verze. Výsledek? U některých věcí jsem byl dost překvapený, někdy i trochu zklamaný. Možná vás tenhle malý experiment taky inspiruje…
Jaké vzniknou rozdíly v peněžence? Spoiler: dost znatelné
Na začátku jsem si napsal seznam — pořád ta stejná vejce, máslo, sýr, mléko, těstoviny, kafe, bonbóny pro děti… Ale místo velkých jmen třeba „Madeta“, „Kolínská“ nebo „Dr. Oetker“ šly do košíku výrobky Tesco, Albert, Lidl, Penny (a některé regionální, lokální značky z trhů okolo). Překvapilo mě, že rozdíl v ceně u běžného nákupu byl klidně i 150–200 Kč týdně. To už je během měsíce litr navíc – jedna večeře v oblíbené hospodě na Letné.
Moje kolegyně Jana dokonce říká, že už několik let kupuje hlavně tyhle „budget“ varianty — a na dovolené má díky tomu o dvě noci navíc.
Chuť? Tu a tam překvapivě dobrá, jinde spíš průšvih
Nebudu lhát, některé značkové výrobky zůstávají prostě top — třeba Kinder čokoláda, vafle Mila nebo konkrétní sýry. S levnějšími variantami to je trochu loterie, ale upřímně: máslo z Albertu nebo mléčná čokoláda z Lidlu chutnají dost obstojně. S těstovinami nebo rýží úplně nepoznáte rozdíl — pokud zrovna nepatříte mezi „gastronadšence“ co poznají Barilla od Penny podle vývaru. U kávy už to ale bylo horší, tam jsem měl pocit, že pila trochu slabší odvar. ale možná mám rozmazlené chuťové buňky, těžko říct.
Syn mi naopak řekl, že Lidlova Nutoka je lepší než Nutella — i když možná chtěl jen ušetřit kapesné na hokejky.
Co na to zdraví a složení?
Měl jsem trochu strach, že v privátkách bude víc éček a „bordelu“. Ale čerstvé potraviny typu mléko, máslo nebo zelenina jsou fakt stejné nebo velmi podobné — často je vyrábí stejná fabrika. U sladkostí nebo polotovarů to už chce číst etikety: někdy méně ořechů, čokolády nebo víc stabilizátorů. Takže asi platí staré známé — čím méně složek, tím lepší volba.
Na minulém nákupu mě ale překvapilo, že levné sýry z Penny mají víc bílkovin než značková niva. Zda to něco znamená, netuším, ale možná jsem jen špatně koukal.
Praktický přehled: co kupovat bez značky a kde radši nešetřit
- Super bez značky: těstoviny, rýže, fazole, máslo, mléko, jogurt, pomazánky
- Radši s logem: čokoláda, některé sýry, prémiová káva, zmrzlina (některé privátky jsou fakt už moc basic)
- Experiment: pečivo z místní pekárny versus supermarket — často bývá privátka dost fajn, ale záleží kde jste
Můj soused Jirka tvrdí, že nikdy nekupuje značkové prací prášky a raději dá peníze na přírodní šampony pro děti.
Tipy na přežití bez značek: jednoduché, ale fungují
- Zkuste si týden psát, kolik utratíte za „značky“ a kolik za „no name“ — budete překvapení, kolik to dělá
- Čtěte složení, hlavně u sladkostí a polotovarů — ne každý privátní produkt je super
- Pokud vaříte jednoduché věci (těstoviny s rajčaty, rizoto), rozdíl fakt skoro není poznat
- Někde se vyplatí připlatit – třeba u drobných radostí, co vám zlepší den (čokoláda, kafe, pivo?)
V obchodě nemusíte být otrokem reklamy. A nakonec — stejně skončíte s tím, co chutná nejvíc vaší rodině. To je asi ten největší poznatek z celé „anti-brand“ mise.
Vlastní zkušenost a “ale…” aneb proč to nevydržím navždy
Měsíc bez značek mě naučil dvě věci: peníze jdou dost poznat, ale někde je prostě fajn si dopřát „to svoje“. Nejsem si jistý, jestli to má každý stejně, ale na maso, kávu a pár radostí si rád připlatím. Za to těstoviny nebo rýže? Tam už bych značku asi neřešil. Nu, jak říká moje máma: hlavně, ať chutná…
Zkoušeli jste taky podobný experiment? Nebo se na značky nikdy nepřestali „chytat“? Podělte se v komentářích nebo sdílejte dál, ať víc lidí zjistí, jaké je to jíst měsíc „inkognito“.
