Možná si myslíte, že na malování, psaní, keramiku nebo hru na kytaru už je po padesátce trochu pozdě. Jenže nedávná studie Harvardu ukazuje opak: právě teď je vaše šance. Včera jsem narazil na fotku paní ze Žižkova, která začala dělat koláže v 62 letech — a dnes její práce visí v kavárně nad I.P. Pavlova. Některé věci prostě přijdou až s věkem, i když občas to znamená začít od (skoro) nuly.
Když „už je pozdě“ neplatí
Pamatujete, jak nám ve škole říkali, že kdo nezačne včas, má smůlu? Realita je jiná — zvlášť v Česku, kde spoustu lidí pořád vnímá padesátníky jako „těsně před důchodem“ místo „v nejlepších letech“. Přitom právě teď máte něco, co mládí chybí: zkušenosti, větší nadhled, méně stresu z toho, co si kdo myslí. A taky víc času na sebe — aspoň tak to říká můj kolega z Brna, který si po rozvodu pořídil bicí a hluk v paneláku řeší sluchátky.
Co nám kreativita po padesátce opravdu přináší?
- Pocit smyslu: Vytváření čehokoliv — od háčkovaných šálů po domácí džemy — naplňuje mozek endorfiny. A pocit „něco jsem zvládl“ je k nezaplacení.
- Prevence demence: Nedávno v našem chatu řešili, že mentální gymnastika je fakt účinná — malování nebo skládání textů prý pomáhá trénovat mozek i v pokročilém věku.
- Nové kruhy známých: Otevřete-li se novým nápadům, ocitnete se mezi lidmi nejrůznějšího věku a profese. Kamarádova máma začala chodit na kurz scénického čtení a teď má víc kamarádek než já.
Jak začít? Návod bez klišé
Žádné „stačí chtít“. Vím, že někdy je těžké překročit „A k čemu by mi to bylo…“. Proto pár tipů z reálného života:
- Vyzkoušejte mikro-kurzy (v Praze teď frčí Malování ve Vršovicích nebo večery poezie u Vltavy). Nemusíte se hned upsat na semestr.
- Nečekejte na „lepší den“. Většina začínajících seniorů říká, že jim pomohlo prostě začít — dát si 20 minut denně a hotovo. Možná vám to přijde málo. Ale už první obrázek nebo text zahřeje na duši.
- Pouštějte chyby do hry. Soused z Plzně říká, že jeho první keramický hrnek vypadá jako překvapená žába — a stejně na něj nedá dopustit.
Mýty, které brzdí
Už několikrát mi někdo v krámku říkal: „Já nejsem kreativní typ.“ Jenže to není pravda — fakt. Kreativita totiž není jen malování aktů nebo psaní románů. I třídění knížek podle barev je typ kreativity (a trochu úchylka, ale co…). Navíc podle jedné ankety na iDnes se největší nárůst nových koníčků u nás objevuje právě ve skupině 50+.
Taky jsem měl za to, že nové věci se učí jen mladí. A pak mi táta, ve svých 68, poslal video jak vystupuje se svou první standupovou skečí v místním kulturáku. Takže… možná je na místě zpochybnit všechno, co jsme o věku vždycky slyšeli.
Cesta k sobě (a zpět ke společnosti)
Kreativita není soutěž. Možná si u toho poprvé připadáte trošku trapně — a co? Je to váš čas, vaše radost. Když budete chtít, můžete výtvory sdílet s přáteli, nebo je klidně schovat do šuplíku. Někdy stačí i drobný posun, jako když si začnete zapisovat vtipné věty, co zaslechli ve vlaku.
A co když to zrovna vám nezafunguje? No, to je taky možnost. Ale z mé zkušenosti — vždycky zůstane nějaký malý efekt, i kdyby jen lepší nálada cestou z dílny. Navíc — nikdy nevíte, kam vás nový zájem zanese. Možná potkáte svou novou partu, nebo si alespoň každý den trochu vydechnete z rutiny. Vlastně… v tom je celá pointa.
Jestli jste z Prahy, Brna nebo třeba z Frýdku-Místku, mrkněte, co u vás v komunitním centru nebo kulturním domě právě začíná. Nebojte se vystoupit ze svého zvyku — a dejte vědět do komentářů, co právě zkoušíte vy. Tvoření nevyžaduje věk, jen trošku kuráže a chuť být sám sebou. No vy víte.
