Možná to znáte: člověk začne s novým koníčkem, podnikáním, prostě čímkoliv — a první, co udělá, je, že začne kopírovat ostatní. Vypadá to bezpečně (tak to přece dělají všichni, že?), jenže realita je trošku složitější. Nedávno jsem v našem firemním chatu narazil na debatu o tom, proč se tolik nápadů z Česka nikdy nedostane za hranice Facebook skupiny. A víte co? Dost často je na vině právě slepé kopírování.
Kopírování: proč je to TAK lákavé?
Přiznám se bez mučení: sám jsem to tak dělal. Nový projekt? Mrknout na zahraniční blogy, zapsat se do pár kurzů, opsat první tři rady z Google… a tvářit se, že jsem objevitel roku. Ale stačilo pár měsíců a výsledky byly, no, řekněme vlažné.
Kolega z Plzně jednou řekl v hospodě hezkou větu: „Kdo kopíruje, už nikdy nebude lídr, maximálně dobrý asistent.“ On má něco do sebe — i když samozřejmě někdy je inspirace prostě potřeba.
- Rychlý pocit jistoty („dělám to správně, dělají to všichni“)
- Snadný start bez přemýšlení nad vlastním stylem
- Méně rizika, že se „ztrapníte“
Jenže tím si člověk většinou podsekne větev už na začátku.
Objevování: proč je cesta těžší, ale dá vám mnohem víc
Objevování je otrava. Fakt. Měsíce nevíte, jestli jdete správně, často vás nikdo nechápe, někdy máte chuť vše zahodit a jít radši sekat dříví do Krkonoš. Ale jak mi říkal kamarád z Brna: „Jenom zkoušením a chybováním najdeš něco fakt svého.“
No a vidíte to i u úspěšných Čechů — designéři, kuchaři, podnikatelé. Většina z nich začala kopírováním, pak ale narazili na svoje slepá místa a najednou začali dělat věci „trochu jinak“. A často díky tomu prorazili.
Kdy kopírovat dává smysl?
- když se učíte základy (například první web, první trhání sýrů v Liptále)
- pokud si nejste ještě vůbec jistí vlastním stylem
- když testujete, co vás baví (a co fakt ne…)
Kdy už je naopak čas začít „objevovat“?
- když děláte jednu věc víckrát a pořád nemáte radost
- když už znáte pravidla a začínají vás štvát
- když vaše výsledky vypadají slušně, ale… takové „něco tomu chybí“
Jak se „odkopírování“ naučit? Tři kroky z praxe
Na minulý týden jsem si poctivě zapisoval, co mi pomáhá nezabřednout do dalšího okopírovaného projektu. No a vylezlo mi — i když možná to bude fungovat trochu jinak u vás:
- Napsat si, proč vlastně tu věc dělám já — ne proč to dělají jiní.
- Najít aspoň jednu drobnost, kterou můžu udělat jinak (barva, postup, detail, nevšední otázka).
- Ptát se lidí kolem — ať nejsou „bublina“, ideálně jiný věk nebo úplně jiný obor.
Možná se to zdá trapné, ale většinu pokusů o něco nového mi totálně rozbila zpětná vazba od babičky nebo kamaráda z Ústí. Oni mají odlišný pohled — a to někdy chybí právě lidem, co stále jen kopírují svůj „uzavřený kroužek“.
Praktický tip na konec
Abych byl férový — někdy prostě není čas na velká objevování. Ale aspoň malý test: další věc, kterou budete dělat podle „návodu“, zkuste upravit aspoň o 5 %. Změňte barvu, slovo, tempo, přidejte něco svého. Možná to nebude hit sezóny — ale třeba objevíte, co vám sedí víc než tupé kopírování.
Tak nějak… no, uvidíte sami.
Jak to vidíte vy?
Váš názor mě fakt zajímá — jste spíš „kreativec“, nebo „kopírovač“? Máte vlastní historku, která s tím souvisí? Napište do komentářů, jak to probíhá u vás v práci, v kuchyni, na chalupě… Upřímně — inspirace totiž někdy přijde z naprosto nečekaného směru. Možná i z těchto komentářů.
Vlastně, kdo ví. Vše není nikdy hotové — a to je na tom to nejzajímavější.