Představte si ten okamžik, když vás napadne skvělý nápad — a než si stihnete udělat kafe, je celý fuč. Tvoření má být radost, ale často to vypadá spíš jako nekončící boj s vlastní hlavou. Nedávno jsme v našem redakčním chatu řešili, proč tolik lidí ztratí chuť tvořit hned po prvním nepovedeném pokusu. Hádáte správně — existuje jeden evergreen, co pokazí náladu každému, kdo se do něčeho pustí.
Proč se radost z tvoření tak často někam vytratí?
Možná jste si toho taky všimli — začnete něco psát nebo kreslit, a najednou vás přepadne pocit „Tohle asi za nic nestojí“. Začnete editovat každou větu, umazávat každou čárku. A místo zápisníku plného nápadů zbyde holá stránka.
Znáte to? Váš vnitřní kritik (nebo jak mu kdo říká — já tomu říkám Venca Kritik) začne s monology typu: „Co když to bude trapný?“, „Proč bych to měl vůbec dokončit?“ nebo něco ve stylu „Tohle už dávno někdo napsal líp“. A tady to celé končí, často ještě dřív, než si dovolíte začít.
Nejčastější chyba: Perfekcionismus maskovaný jako „snaha o kvalitu“
Musím přiznat, že jsem na to dlouho sám naletěl. Nechtěl jsem pustit ven nic, co není stoprocentní. Ale upřímně — kolik z toho pak vůbec spatřilo světlo světa? Snaha o dokonalost často přeroste v naprostou paralýzu.
Perfekcionismus není kamarád — spíš vás zasekne na místě. Když se teď dívám zpátky, většina mých oblíbených textů vznikla v úplně chaotickém rozpoložení. Nepřemýšlejte nad tím, jestli to bude „stačit“. Přemýšlejte, jestli vás to baví.
[IMAGE2]perfectionism ruins creativity hand drawing mistake[/IMAGE2>
Jak tuhle chybu poznat a nezbláznit se z toho?
- Příliš často mažete první věty nebo odstavce? Znamení číslo jedna.
- Nevíte, kdy přestat upravovat a začít skutečně tvořit — „ještě tam něco dodám“ je nekonečný cyklus.
- Porovnáváte své rozpracované dílo s hotovými díly profíků? Klasika.
- Při každém pokusu o tvoření hned myslíte na publikum, místo abyste se soustředili na vlastní radost.
Moje kolegyně z Brna říká, že občas je lepší „porodit nedokonalý nápad, než deset let čekat na dokonalost“ — myslím, že to vystihla přesně.
Co funguje (alespoň občas)?
Asi neexistuje trik, který by fungoval pro všechny (i když možná někdo v Praze zná nějaký tajný rituál…). Ale co mi za poslední měsíce pomohlo:
- Začněte psát (kreslit, skládat) bez toho, abyste text opravovali během procesu. První verzi si zaslouží každá myšlenka.
- Zaveďte si „blbý sešit“ — jeden notes, kam dáváte všechno, co vám přijde na mysl. Nikdy ho nikomu neukazujte.
- Domluvte se s někým, kdo tvoří taky. Výměna nedokonalých nápadů je překvapivě osvobozující.
- Dejte si časový limit — deset minut denně může přinést víc než hodina přemýšlení.
Na minulém workshopu v Olomouci někdo řekl, že „dokonalý úvod“ vznikne až naposedmé. Tak proč se tím ničit už napoprvé?
A pokud se v tom poznáváte…
Možná je čas trochu to tvoření odlehčit. Nebrat se tolik vážně. Vždyť co je nejhorší? Že už se k tomu třeba nikdy nevrátíte? Ale na to vlastně není žádný jednotný recept — každej má svůj rytmus a svůj bordel na stole.
Jestli máte vlastní trik, jak přelstít perfekcionismus, nebojte se podělit dole v komentářích. Váš nápad může být to, co někdo dneska potřebuje slyšet.
Všechny kreativní krize jednou přejdou — nebo aspoň doufám…
