Nedávno jsem si v kanceláři všiml jedné zajímavé věci: šéf rozdal týdenní úkoly a parta čtyřicátníků měla všechno hotové — a přehledné — už ve středu. Mladší tým to mezitím ladil až do pátečního oběda, někdy i později. Jak je možné, že věk, který si často spojujeme spíš s únavou, v pracovním tempu tolik boduje? To už není jen náhoda: podle výzkumů i reálného života v Praze nebo Brně právě lidé po čtyřicítce zvládají práci efektivněji. A není to klišé — mám pro to i pár konkrétních důvodů.
1. Zkušenosti jsou víc než diplomy
Životní škola je sice trochu okoukaný termín, ale co naplat — zkušenosti z projektů, které prostě „nevyšly“, naučí mnohem víc než sebelepší MBA. už jste někdy viděli, jak zkušený kolega řeší krizovou situaci? Stačí jeden e-mail a chaos vo firmě je najednou ticho. Vím, že na tohle spousta dvacátníků bude oponovat („známe lepší appky, šéfe!“), ale v reálu platí, že nejrychlejší řešení často volí právě lidé, kteří už párkrát zažili, že dokonalost je nepřítel hotového.
2. Méně multitaskingu, více priorit
Mladší kolegové zvládnou naráz několik čatů, zakázek i Instagram — ale výsledek je často roztříštěný. Možná to je i tím, že člověku po čtyřicítce už prostě není líto říct „tohle počká“ nebo „tohle deleguju“. Nechci tvrdit, že mladí neumí pracovat — obdivuju jejich energii — jen ta efektivita v klíčových chvílích vede často zkušenější tým dál. Můj kolega z Karlína říká: „Mladý to hrotí, starej to zvládne.“
3. Vybudované pracovní návyky
Některé rituály — ranní kafe, obyč snídaně v Pekárně Praktika — nejsou jen zvykem, ale i základem osobní produktivity. Když mě něco rozhodí, mám aspoň plán „B“, nebo kamaráda, co už zažil totéž před pěti lety. Kolega z Plzně si naší skupině nedávno posteskl, že mladí neřeší zálohování dat — dokud je o víkendu neztratí. A pak najednou… víte co.
- Starší lidé častěji plánují v kalendáři
- Méně často přetahují termíny
- Mají kontakty, které zachrání nefunkční projekt
4. Lepší odhad síly i času
Ve dvaceti mi přišlo normální makat do noci. Dneska dávám přednost tomu, že svoje tělo i hlavu trochu šetřím — přeci jen, zdraví už v Tescu nekoupíte. Lidé po čtyřicítce většinou ví, kolik toho zvládnou, a neslíbí nesplnitelné. Známé „neumím říkat ne” se po čase změní na „tady je moje hranice”. Ne že by to bylo jednoduché — moje máma vždycky říká, že naučit se tohle chce roky.
[IMAGE2]middle aged professional manager czech workspace[/IMAGE2>
5. Klid i při průšvihu
Tahle kapitola je pro mě osobně nejzásadnější. Když se v projektu něco fakt sype, starší kolegové většinou zachovají klid. Žádný zbytečný stres, žádné “panikaříme v chatu”. Možná je v tom trochu nadhledu, trochu “už jsme tohle zažili”. Nechci znít jako někdo, kdo ví všechno — možná je to i věkem, možná zkušeností. Ale když dojde na lámání chleba, starší tým řeší věci věcněji.
Co se od čtyřicátníků naučit?
Určitě nejsem jediný, kdo občas obdivuje, jak kolegové po čtyřicítce zvládají šibeniční termíny bez lamentování a cirkusu okolo. Pokud je vám míň, zkuste:
- psát si klíčové úkoly na papír (funguje pořád, i v době Google Keepu)
- umět si říct o pomoc — nebo říct, že něco nestíháte
- dávat si pauzy, i když se zdá, že je to ztráta času
Na posledním firemním srazu jsme tohle rozebírali celé odpoledne. Bylo jasné, že efektivita se nedá naučit přes noc — ale něco od starších kolegů okoukat můžete hned, a často vás to už v první práci posune dál.
Vlastně nic převratného, že? I tak mě nikdy nepřestane překvapovat, jak často přehlížíme jednoduchá pravidla, která starší generace mají v malíku. Však o tom diskutujeme i v hospodě u Staropramenu
Ať už je vám třicet, čtyřicet, nebo šedesát — zkušenosti, nadhled a pár chytrých zlozvyků dokážou s pracovní efektivitou divy. Nebo to aspoň myslím. Máte jiné zkušenosti? Klidně napište do komentářů — zajímá mě, jak to vidíte vy. V našem týmu známe tolik rozdílů, že tohle téma je na dlouhou diskuzi…
