řekli jste někdy „ano“, když jste chtěli křičet „ne“? nejste sami — ale generace Z a mladí mileniálové to už moc neřeší. Nedávno jsem v našem brněnském coworku zaslechl rozhovor: „Nebudu odpovídat po osmé večer, i kdyby hořelo.“ Před pár lety by to znělo drzě. Dnes? Trochu trendy. A hlavně: je v tom víc rozumu, než si myslíme.
Co vlastně znamenají zdravé hranice?
Zapomeňte na to, že „umět říct ne“ je projev sobectví. Rodiče i učitelé nás často učili přizpůsobovat se — aby byli všichni spokojení. Ve skutečnosti tím ale platíme vlastní pohodou a časem, které nám už nikdo nevrátí. Proto teď tolik mladých Čechů otevřeně volí svůj čas a zdraví před „povinnostmi“ — a funguje jim to lépe než celé generaci X.
zdravé hranice jsou v praxi jednoduché: jasně říkáte druhým, co snesete a co už je moc. Nejde o to být nezdvořilý — spíš o sebezáchovu a respekt k sobě i druhým. Zajímavé: v posledním průzkumu IPSOS tuhle dovednost zmínilo přes 60 % mladých do 30 let. před pěti lety by bylo takové číslo fakt sci-fi.
Proč už to mladí tolik neřeší?
Učitelka mojí sestry na základce by řekla, že je to drzost — ale já věřím, že je to známka doby. Podle psychologů totiž generace Z ví, že syndrom „vyhoření“ není jen pohádka z management kurzu, ale reálná hrozba. teda minimálně kdo z nás nezažil tu šlamastyku, kdy slíbíte kamarádovi pomoc s malováním, zatímco nestíháte vlastní deadline?
- social media už není jen o pozlátku — mladí teď často sdílí i svoje vyhoření a úzkosti (stačí se podívat na TikTok nebo do českých diskusí na Redditu);
- osobní rozvoj už není sprosté slovo — být v pohodě má větší hodnotu než další přesčas;
- mnozí z nich už viděli, jak jejich rodiče nebo starší kolegové „dali všechno práci“ — a skončili s žaludečními vředy. Tuhle cestu už prostě nechceme.
Jak si zdravé hranice nastavit — v reálném životě
Nikdo z nás se nenaučí říkat „ne“ přes noc. taky nemám pocit, že by to šlo každému stejně snadno… Ale už měsíc testuju jednoduchý seznam:
- odevzdělit pracovní a osobní čas — není nutné odpovídat na Slack pozdě večer. Kolega mi minule říkal, že i mailem začíná psát „odpovím zítra“. a funguje mu to!
- umět poprosit o čas na rozmyšlenou — včera mě šéf požádal o extra projekt. Řekl jsem jen: „Potřebuji se podívat do kalendáře.“ No a hele, svět se nezbořil — aspoň zatím.
- názor na svoje vlastní priority — pokud fakt nestíháte, je fér to říct. Není to slabost, spíš upřímnost k sobě i ostatním
V našem kancelářském Slacku (pražský startup, nechci jmenovat) teď běží už měsíc soutěž: kdo zvládne odejít z práce načas aspoň 5 dní v kuse, má pivo zdarma. Výsledek? Tým je v pohodě, nikdo se nehádá — a šéf to taky nějak zkousl.
Co tím vším získáte? A co můžete ztratit?
Někdo možná řekne, že když říkáte často „ne“, přijdete o šance nebo vztahy. Ale realita? Na minulém firemním obědě mi kolegyně připomněla: „Stejně nejvěrnější lidi kolem sebe máme proto, jací jsme — ne proto, že jim vyhovujeme na 100 %. To se ukáže až když odmítneme.“
A že se pár známých odmlčí nebo šéf koukne nakysle? No, možná vám jen ubyde falešných vztahů — a přibude volného času. může být hůř?
Když zdravé hranice nefungují (anebo nemáte odvahu je nasadit)
Nepředstírám, že je to snadné. Dokonce jsem si minulý měsíc všiml, že občas řeknu „ne“, ale pak mě stejně žere svědomí. ale kdo říká, že se musíme změnit ze dne na den?
- v některých rodinách nebo ve firmách je asertivita pořád sprosté slovo. Tam to fakt nejde „napůl“
- některé situace (péče o nemocné, děti, krizové vztahy) si žádají kompromis
Ale ve většině běžných dnů platí: zkusit to můžete. i když to napoprvé neklapne, zůstane aspoň myšlenka, že jde žít jinak. v každém případě – to za pokus stojí.
Několik praktických tipů na závěr
- před prvním „ne“ si odpovězte: co ztratím, co získám?
- trénujte to na malých věcech – odmítnout další kafe, ztlumit notifikace
- pokud něco nejde, zkuste to napsat (mně psaní SMS pomáhá víc než telefon);
- nezapomínejte: nejdůležitější hranice jsou často neviditelné, ale zásadní
No, v každém případě: zkuste to příště aspoň jednou — a napište, co vám vyšlo (nebo co vás odradilo). Časy se mění, ale jeden „ne“ může změnit celý pracovní týden… nebo aspoň pondělí.
