Možná vás to překvapí, ale Češi patří v Evropě mezi největší „e-mailové sovy“. Nedávno jsem někde četl, že průměrný obyvatel Prahy kontroluje služební schránku ještě v deset večer. Je to zvyk nebo už spíš vlastní past? Zkusil jsem to změnit a měsíc po 18. hodině na „maily“ ani nesáhl. Výsledek? Děly se věci, které by mě v lednu nenapadly.
Proč to vlastně zkusit?
Moje kolegyně Klára má na ploše samolepku: „Práce není sprint, je to maraton.“ Ale já si často připadal spíš jako křeček v kolečku — pořád jsem odpovídal, posílal, četl, nikdy nekončil. Asi to znáte… Firma vždy říká: nutné být „flexibilní“. Jenže právě tohle „ještě pět minut“ ukrajuje večery, vztahy i vlastní hlavu. Naši v Brně říkají: „Nech robotu v robote.“ Něco na tom bude.
První dny: Divné ticho?
Upřímně? První týden byl podivný. Každou chvíli mě svrběl prst a měl jsem chuť vzít telefon, aspoň mrknout. Ale ne. místo toho jsem šel večer běhat — popojel jsem na sídliště a poškorpil se se sousedem, který mi tvrdil, že to dlouho nevydržím. On by to tedy nedal ani dvě odpoledne, prý mu přišla důležitá nabídka v devět večer… Možná jen výmluva?
[IMAGE2]phone notification anxiety evening digital detox email ban[/IMAGE2>
Druhý týden: Něco se mění ve vaší hlavě
Asi po deseti dnech jsem si všiml, že mám volnější večery. najednou bylo víc prostoru pro knížku, seriál, dokonce jsem jednou upekl štrúdl (lehce spálený, ale co). Míň stresu, citelně čistší hlava. Poslední hodinu dne jsem fakt začal vnímat jako vlastní čas — a kolegové si ani nevšimli, že jsem offline déle než normálně. Vždyť skoro všichni stejně odpovídají až druhý den.
- Baterky se začaly dobíjet rychleji — ráno jsem byl v klidu, bez toho šimrání v břiše
- Chyby v práci se zmenšily, začal jsem mít lepší přehled nad úkoly
- Noční klid — usínání bez myšlenky na „co jestli přišlo něco důležitého“
Kdy se to celé zlomí?
Měsíc je dlouhá doba, ale až okolo třetího týdne to začne být skutečně přirozené. Znovu jsem si všiml detailů: domácí pohody, trochu lepších vztahů s dcerou (pravda, film „Pelíšky“ na podzim už dávno neletí, ale pustili jsme si ho). Kamarádi v našem chatu začali řešit, jestli není na čase nastavit oficiální režim „do šesti a dost“. Jeden říkal, že mu to šéf beztak neuzná, ale… třeba se něco změní.
Co může být úskalí (a proč to nevydrží každý)?
Nebudu zastírat — někdy vás může dohnat „FOMO“, strach, že něco zmeškáte. Objevily se i výtky, že jsem mimo dosah. Ale s trochou nastavení, automatickou odpovědí („Odpovím zítra po 8. hodině, děkuji za pochopení“), to zvládnete. Většina lidí vám paradoxně závidí — jen to neřeknou nahlas.
Praktické tipy z praxe
- Přesuňte si e-mail na třetí obrazovku mobilu (ano, funguje to… skoro!)
- Nastavte pravidlo — pracovní schránka vypnutá po 18:00, osobní podle nálady
- Zkuste jednu offline hodinu každý večer — aspoň začátek
- Pokud pracujete v týmu, domluvte si aspoň „tichá pásma“
Uspokojení z vlastního klidu má tendenci růst. Možná — nebo aspoň v mém případě — si najdete i nové večerní rituály. Sousedi mi začali vyprávět vtipy na chodbě, asi si mysleli, že se nudím…
Co se tedy změní po měsíci bez večerních mailů?
Dost pravděpodobně víc v klidu, víc energií — a menší sklon „prokrastinovat“ v pracovní době. Nebudu tvrdit, že to funguje na každého. Pokud jste lékař na pohotovosti, je to jiné… Ale ve většině případů za to menší riziko opravdového „zmeškání“ stojí. Možná — i když možná se pletu — jsou některé informace nejšťastnější neotevřené až do druhého dne.
Máte chuť zkusit to taky? Nebo už dávno po večerech mail nepouštíte? Napište do komentářů, jak vám to změnilo (nebo nezměnilo) život. Mě by to fakt zajímalo…
