Znáte ten pocit, kdy už opravdu nemáte náladu dokola vysvětlovat, proč nesnášíte teambuildingy nebo proč vám pořád chutná obyčejná tlačenka v hospodě u rohu? Mně došlo někdy kolem čtyřicítky, že jsem pořád mluvila — a přitom mě málokdo poslouchal. Nevím, jestli je to stárnutím, nebo prostě únava ze životního maratonu. Ale v posledních měsících jsem začala jedno: už se tolik neobhajuju. Čekala jsem, že mě okolí sežere zaživa, jenže… něco se změnilo. A jak to máte vy?
Když přijde čtyřicítka: proč vysvětlování najednou ztrácí smysl
neříkám, že dvacítka byla špatná. Ale tehdy jsem měla potřebu vysvětlit a obhájit si pomalu i to, proč si dávám dvojitou kávu bez cukru. Po čtyřicítce už na to chybí chuť i čas. Můj soused Milan (podle něj přichází krize středního věku dávno po padesátce) říká: „Čím víc vysvětluješ, tím víc lidem pleteš hlavu. Stejně si myslí svoje.“ A něco na tom bude.
- Únava z nekonečných diskusí — Nedělní rodinné večeře, neustálé rozbory „co tím básník myslel“… Už na to nemyslím, místa mám plnou hlavu vlastních starostí.
- Přichází respekt k sobě — Nedávno mi kolegyně řekla, že vypadám klidněji. Možná proto, že už se tolik nesnažím přesvědčit všechny o své pravdě.
- Čas je drahý — Můj kalendář je nacpaný vším možným. Proč ho plnit i zbytečnými debatami?
Co se opravdu mění? Pár překvapení z praxe
Na první pohled je to drobnost. Ale když přestanete vysvětlovat své postoje sousedům, tchýni a kolegům, najednou se něco v ovzduší změní. Lidé vás začnou poslouchat spíš, než aby obraceli oči v sloup. Zjistíte, že spousta věcí nemusí být nikdy dokonale vyjasněná, protože každý má svůj svět — a ten váš nemusíte neustále obhajovat.
- Větší klid a méně hádek. Ve firemním chatu jsme to zrovna včera řešili. Nová kolegyně se snažila obhájit, proč chce pracovat z domova, třikrát vysvětlovala. Já jsem jen řekla: „Tak mi to vyhovuje.“ Světe div se — nikdo neměl další otázky.
- Zdravější vztahy. Po letech jsme s bratrem přestali řešit politiku u svařáku. On ví, že se prostě neshodneme — ale teď už to není důvod k hádce.
- Nečekané respektování hranic. Od chvíle, kdy stoprocentně nezdůvodňuji každou svoji volbu, má moje okolí zvláštní tendenci mě méně tlačit do věcí, které mi nevyhovují.
Praktické tipy: Jak se přestat obhajovat (a nezbláznit se z toho)
Nejsem žádná guru a občas ještě sklouznu k obhajování vlastních názoru — hlavně u rodičů, to znáte… Ale pár věcí mi fakt pomohlo:
- Nevysvětlujte, když jde jen o vás. Typická věta na místo vysvětlování: „Děkuji, ale mám to prostě tak.“
- Dýchejte a počítejte do tří, než něco napíšete nebo řeknete. Triviální, ale funguje. Hlavně na Facebooku nebo v hromadném chatu.
- Dejte prostor druhým, aby měli jiný názor. Ne všichni musí chápat vaše rozhodnutí — a vy nemusíte všechny chápat taky.
- Nálepka „asertivita“ není sprosté slovo. Sousedka mi říká, že na Jižáku jsou lidi asertivní automaticky. No, možná spíš rezignovaní, ale tu a tam to zafunguje.
[IMAGE2]calm middle aged person setting boundaries at work[/IMAGE2>
Možná vám to zpočátku bude připadat zvláštní, až nezdvořilé. Ale zvyk je železná košile. Najednou se budete divit, kolik energie a času zbude na věci, které máte rádi. V našem chatu často slyším: „jsem ráda, že už nemusím každému všechno vysvětlovat.“ Možná je to nový trend starých duší — nebo jen zdravý rozum? Nechám na posouzení vám.
Možné zádrhely… a proč to stejně stojí za to
Samozřejmě, ne u všech to projde hladce. Starší příbuzní vás mohou považovat za protivné, v některých pracovních kolektivech budete za podivína. Ale stejně — až si jednou nahlas nebo v duchu řeknete „dost“ a ušetříte si půlhodinu vysvětlování, dáte mi možná za pravdu. nebo taky ne, kdo ví… v každém případě zkusit se to vyplatí.
Co z toho plyne…
Po čtyřicítce opravdu není nutné dát všem odpověď na všechny otázky. Ani chutě, ani názory, ani plány nemusíte dvakrát denně vysvětlovat. A pokud narazíte na někoho, kdo to nechápe — možná to je jeho problém, ne váš. Vlastně… užijte si ten nově nabytý klid (a napište mi, jestli jste si prošli tím samým).
Tak co, jak to máte vy? Pište do komentářů, sdílejte v práci nebo s kamarády u piva. třeba zjistíte, že v tom nejste sami.
