Všimli jste si, kolik výstav, design marketů i online trendů teď zaplavily věci z „odpadu“? Kdysi platilo: čím dražší kámen, tím větší umělecká hodnota. Teď je na výsluní stará pneumatika, zbytky linolea nebo večerní kelímek od jogurtu. Zní to bizarně? Možná, ale právě tohle se stává normou — a má to víc důvodů, než si myslíte.
Proč české ateliéry voní po kartonu a klíčkách místo mramoru?
Na tohle téma jsme včera s kolegy debatovali hned po polední kávě — a každý měl jinou historku. Někdo doma tvoří náhrdelníky z chmele (miluju to), jiný šije pytlíky ze starých prostěradel. Co je za tím? Stačí se projít Dejvicemi nebo podívat na IG Recyvěci — všude nápady, které míří hlavně na upcyklaci a hru s materiálem.
- Ekologie: Všude kolem slyšíme o zero waste a udržitelnosti. Není divu, že mladí umělci i střední generace berou „odpad“ jako hlavní zdroj inspirace. A často jde zároveň i o statement.
- Dostupnost a cena: Rozumíte tomu správně — v Praze nechcete každý měsíc kupovat nový mramor, zvlášť když nejste Babiš (by the way, v našem bytovém domě sousedka vyrábí sochy z balicího papíru, protože je levnější než dřevo).
- Jedinečnost: Když si vyrobíte háček z ptačí kosti nebo lampu z víček od piva, máte jistotu, že podobnou věc prostě nikdo nevystaví na Sasazu. No, možná kromě vašeho spolužáka ze střední…
Někdy to přijde samo — někdy je to nutnost
Tahle móda ale není jen rozmar. Pamatuju si, jak mi kamarádka (dělá keramiku v Ostravě) říkala, že na začátku prostě nebyly peníze — tak sbírala hlínu u rybníka a barviva si vařila z cibulových slupek. Teď jí to každý obdivuje jako projev „autenticity“. Přitom popravdě šlo prostě o to nějak vyjít.
Jiný příběh slyším v Dyzajneři na Náplavce. Tam někteří mladí volí podivné kombinace — třeba rámy z panelákových lišt a ručně skládané obrazy z účtenek z Alberta. Trochu chaos, ale vypadá to fakt originálně.
Tipy a triky: jak začít tvořit s tím, co máte doma?
Možná vás to láká, ale pořád váháte — přeci jen, kreativita někdy potřebuje nakopnout. Zkusím sepsat pár tipů, které mi nejen mě, ale i partě v našem tvůrčím klubu (Plzeň, sraz každý druhý pátek) pomohly probudit nápady:
- Nakoukněte do sklepa nebo popelnice. Vážně — kolikrát tam je víc inspirace než v IKEA katalogu. Starý hrnek, vyhozený obal od pomerančů, okousaný deštník… všechno jde použít.
- Kombinujte nezkombinovatelné. Znám sochaře z Brna, co míchá staré klíče s barevnými plastovými víčky. Zvláštní, ale má to šmrnc. Co je doma, to se počítá.
- Nenechte se odradit chybami. První pokusy často vypadají fakt divně. Ale to vůbec nevadí. Kreativita přece nemá jasné mantinely — někdy je i ta nedokonalost zajímavější než výsledek ve Veletržním paláci.
- Podělte se o výsledek. Hoďte fotku do FB skupiny Upcyklace Česko nebo pošlete do chatu přátelům. Reakce někdy překvapí — a získáte nový pohled.
Móda, která dává smysl — i když místy to vypadá zvlášť
Možná si myslíte, že to celé je jen hipsterská póza, ale v českém kontextu jde opravdu o víc. Je v tom snaha šetřit, respekt k přírodě, i chuť experimentovat. A někdy i nostalgie: „Takhle tvořila už moje babička na chalupě,“ říká moje kolegyně. Vlastně — proč ne. Nakonec, co zůstane po nás, pokud ne hrnek z plechové krabice a lampička ze staré mapy?
V každém případě: nebojte se pustit do experimentů, i kdybyste skončili u ozdobného květináče z PET lahve. vaše nápady zůstanou unikátní — a třeba tím inspirujete někoho dalšího. Dejte vědět v komentářích, co nejpodivnějšího jste sami doma vyrobili. Nebo se pochlubte v našem chatu — stejně to tam rádi rozebíráme každý týden. Vlastně, tohle téma kdysi nechtěl nikdo řešit — a dnes se bez něj neobejde skoro žádná kreativní parta…
